Článek
„Tak na náměstí bratří Synků přistoupil do tramvaje ten tlustej herec Černý a představte si, že se celej náš vagón nahnul na stranu!“ Takhle podle Ondřeje Suchého, mladšího bratra „semaforského“ Jiřího, líčil jednoho dne jejich tatínek po příchodu domů svůj zážitek z pražské MHD poloviny 20. století.
„Tatínek byl známý vtipálek, ale tohle říkal lakonicky a docela vážně. A já už tenkrát věděl, o kom mluví! František Černý, častěji uváděný jen jako Franta Černý, byl totiž v té době všeobecně známý jako ‚nejtlustší český herec‘ a my děti jsme se mu smály, když hrál například kuchaře v pohádce Byl jednou jeden král anebo dvorního alchymistu Scottu v historické veselohře Císařův pekař a pekařův císař,“ popisuje Ondřej Suchý, který sám sebe označuje jako básníka, textaře, spisovatele, klauna, herce, filmaře, zpěváka, skladatele, hudebníka, režiséra, grafika, výtvarníka a sběratele, na webu semanovice.cz.
František Černý se narodil před 120 roky, 2. července 1904 v Praze. Vychodil „měšťanku“ v Nuslích, pak se vyučil elektromontérem v Křižíkových závodech. Začal ale také vystupovat jako statista v nuselském Tylově divadle. Další zkušenosti získal u kočovných společností, od roku 1922 už hrál v profesionálních činoherních a kabaretních scénách.
U filmu se uchytil nejdřív jako výtvarník scény. Nabídku na roli – tehdy ještě němou - dostal až v komedii Švejk v ruském zajetí. Prvním snímkem, v němž jsme mohli slyšet i jeho hlas, byl To neznáte Hadimršku s Vlastou Burianem.
Werichův osobní maskot
Filmů natočil za svůj život více než stovku. Nejčastěji hrál kuchaře, hostinské – prostě postavy, ve kterých byl díky své figuře nejuvěřitelnější. Zahrál si ale také vězně nebo továrníka. Do svého Osvobozeného divadla jej angažovali Jiří Voskovec s Janem Werichem.
„On byl velmi tlustej, a přitom byl velmi pružnej; v tý svý tloušťce byl půvabnej. A výbornej rybář a já s ním jezdíval na ryby a dycky jsme zažili spolu velkou srandu. On nás měl rád a my jsme ho měli taky rádi a on nám věřil,“ vzpomínal na něj později Werich.
Ten ho také prosadil do role alchymisty Scotty alias Honzy Skotáka v komedii Císařův pekař - Pekařův císař. Film měl původně režírovat Jiří Krejčík, ale po jeho neshodách s Janem Werichem se režie ujal Martin Frič. A některé už „rozdané“ role přeobsadil.
Magistra Kelleyho měl například původně ztvárnit Karel Höger, Frič si vybral Jiřího Plachého. Záhadnou dívkou Sirael měla být Irena Kačírková, stala se jí ale Nataša Gollová. A Ernesta Alessandra Scottu měl v Krejčíkově verzi hrát Saša Rašilov. U této postavy vyhověl Frič Werichovi, který Černého už od dob Osvobozeného divadla považoval za svého osobního maskota.
Postavu si tvrdě vypěstoval
Jako vysportovaný hubeňour by se František Černý nejspíš herecky neprosadil nebo by to měl přinejmenším o hodně těžší. Ale i postavu, která mu zajistila spoustu vděčných rolí, si tvrdě vypěstoval: Prostě rád jedl a pil. Na tuhle svou zálibu ale také doplatil.
V knize o Osvobozeném divadle jej profesor Václav Holzknecht popisoval takto: „Tato stotřiceti? stopadesátikilová? osobnost se kulila na jeviště s dobromyslnou pohodou a někdy štěkavou hádavostí, a dostávalo se jí rolí bařtipánů, vypasených a neomalených břichopásků, přízemních kariéristů a příživníků…“
Až o několik desetiletí později jej, co se týče váhy, překonal Jiří Růžička (†43), který se také projedl k předčasné smrti. Před kolapsem překročil dokonce 300 kilo.
Franta Černý se oženil teprve v roce 1951. Vzal si o šest let mladší Boženou Zalabákovou. Poslední filmy natáčel v roce 1958. Zemřel 18. ledna 1963 v pouhých 58 letech.
