Článek
Když se pod ním jednou v dětství prolomila kra na potoce, bál se jít promočený domů a vydal se oschnout do biografu. Jenže se v něm zrovna netopilo. Výsledkem byl těžký zápal plic a doživotní problémy s dýcháním.
Ani jinak se k němu jako herci, jímž se později stal, film a jeho mladší sestra televize nechovaly zrovna vřele. Diváci si ho sice stále dobře pamatují, přestože zemřel už před 30 roky, 8. listopadu 1994, zasloužilo se o to ale pouze několik rolí. I ty byly navíc jen vedlejší. A ke všemu k nim často přišel až jako záskok, záplata nebo „dvojka na seznamu“.
Zdeněk Řehoř (†74) o sobě říkal, že nejspíš drží světový rekord v oboru ‚casting, co nevyšel‘. „Asi v padesáti případech jsem dělal zkoušky na různé filmy a ani jednou jsem neuspěl,“ posteskl si. „Na Barrandově jsem vedený jen v kategorii úředníků, případně farářů. Vždy hraji takové zakřiknuté lidi, kteří sem tam něco špitnou. Proto si nemyslím, že bych přinesl filmu něco objevného,“ cituje ho web csfd.cz.
Umíte si ale bez něj představit komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, kde podlézal šéfu Wassermannovi jako Alois Vodička? Scházelo přitom jen málo a tuto postavu by si pamětníci spojovali s úplně jiným hercem. Vodníka Vodičku měl původně hrát a mnoho natáčecích dnů také hrál Jan Libíček (†42). Nedožil se ale závěrečné klapky a režisér Vorlíček musel roli přeobsadit.
Paní, nesu vám psaní!
Zdeněk Řehoř se narodil 30. srpna 1920 v Jičíně jako „vejškrabek“, jak se tehdy říkávalo. Byl nejmladší ze sedmi dětí zámožného majitele módního obchodu. Matka záhy po porodu zemřela a otec se znovu oženil. Zdeněk vystudoval jičínskou reálku a začal navštěvovat učitelský ústav. Po otcově smrti se rodina v roce 1938 přestěhovala do Prahy.
Pedagogické vzdělání sice dokončil, práci v oboru ale nezískal. Načas se stal novinovým kamelotem. Díky kamarádovi se pak uchytil jako divadelní statista (tedy ten, kdo se objeví na scéně jednou za večer a procítěně pronese „paní, nesu vám psaní“).
Vystřídal angažmá v Dětském divadle Míly Mellanové (1941 – 1942), ve Větrníku (1942 – 1945), u Jindřicha Plachty v Divadle pod Plachtou (1945 – 1947), u E. F. Buriana (1947 – 1950), až zakotvil v Divadle na Vinohradech (1950 až 1994). Tam zůstal až do své smrti.
Císař i alkoholik
Před filmovou kamerou se poprvé ocitl v epizodní roličce v Cikánově komedii Z českých mlýnů (1941), další položkou v jeho filmografii se stal zaměstnanec obchodního domu v dramatu Šťastnou cestu (1943) Otakara Vávry. Z pozdějších časů si ho možná vybavíte jako císaře Rudolfa II. v komedii Pan Vok odchází nebo třeba roztřeseného alkoholika profesora Zlámala v dramatu Dobří holubi se vracejí.
Objevil se také v mnoha televizních seriálech, které patří do zlatého fondu spravovaného archiváři na Kavčích horách. Zahrál si v F. L. Věkovi, „Hříšňácích“ (jak Hříšným lidem města pražského láskyplně říkával jejich režisér Jiří Sequens), Sňatcích z rozumu… Nesmrtelný je ovšem spíš jeho chovatel želv v Takové normální rodince, ale hlavně „hajnej“ z Krkonošských pohádek.
Jeho osudové ženy
Jeho první manželství s Věrou Krpálkovou, která byla o 14 let mladší, vydrželo pouze dva roky. Zkrachovalo poté, co žena začala účinkovat ve Zlíně a on dál působil v Praze. I když láska hory přenáší, 300 kilometrů je 300 kilometrů. Mobily neexistovaly, internet také ne a Mark Zuckerberg se beztak měl narodit až zadlouho…
Podruhé se oženil v roce 1959 s Janou Semrádovou. Neměli spolu děti, a proto se rozhodli adoptovat dceru, kterou pojmenovali Jana. Všichni jí ale říkali Žanda. Adoptivní táta se o ni pečlivě staral, často ji také bral s sebou do divadla na zkoušky i představení. Manželka je prý ale nikdy nedoprovázela. Měla podezření, že její muž si v divadle našel milenku a nechtěla se s ní setkat.
Vlastně se nemýlila. Zdeněk Řehoř tehdy prožíval milostné vzplanutí ke kolegyni Jiřině Švorcové. Než se později stala poněkud asexuální ženou za pultem a ještě později ozdobou 1. májů v režii KSČM, patřila k nejpůvabnějším herečkám své generace. Oba dokonce zvažovali rozvod.
Ona ale nakonec manžela neopustila a vztah s Řehořem nechala takzvaně vyšumět. Odkopnutý milenec byl zdrcený. Když se pak Švorcová přece jen rozvedla – ovšem kvůli kolegovi Jiřímu Valovi (†76) - začal ji nenávidět stejně upřímně, jako ji předtím zbožňoval.
Tahle konstelace posloužila k malé osobní pomstě scenáristovi Jaroslavu Dietlovi. Když s režisérem Jaroslavem Dudkem napochodovali na vedení Československé televize a přinesli nabídnout scénář Ženy za pultem, vyslechli si, že si u nich nikdo nic podobného neobjednal a na podobný projekt nejsou peníze. Leda že by hlavní roli hrála soudružka Švorcová, to by se pak možná finanční zdroje našly…
Dietl i Dudek samozřejmě o natáčení stáli, takže kývli. Scénář ovšem doznal dílčích úprav – objevila se v něm například dějová linka obsahující love story Řehoře se Švorcovou. Představte si, jak se jim to muselo hrát!
I filatelie může být vášeň
Zdeněk Řehoř si nakonec našel novou vášeň ve filatelii. Každou neděli se pravidelně účastnil burz, kde vyměňoval známky a zároveň navštěvoval různé výstavy. Známky z různých koutů světa mu přinášeli přátelé i kolegové. Dcera Jana na to vzpomínala ve svých pamětech: „Všude jsme doma měli nějaký lavor, ve kterém plavaly známky a odmočovaly se.“ Zdeněk Řehoř získal pro svou novou zálibu i některé členy souboru vinohradského divadla. Šatna se pak před představením stávala improvizovanou burzou.
„Přiznám se, že mi filatelie přirostla k srdci,“ svěřil se v rozhovoru pro časopis Filatelie. „I lidé kolem ní jsou docela zajímaví. Já si taky dělím filatelisty, jak už to kdysi udělal František Langer ve svých povídkách, na dvě grupy. Ti první vás klidně ošidí, i když jste jejich dobrý známý, dáte-li se. Ti druzí s vámi hrají fair play. To jsou ti, co mají filatelii skutečně rádi jako ten pan Ignác Král … muž s velkým a poctivým filatelistickým srdcem, z Langrovy povídky Hajdarábád letecká pošta …“
Vášnivého filatelistu si ostatně zahrál i v jedné ze svých větších rolí, po boku Jiřiny Bohdalové v televizní komedii Evžena Sokolovského Filatelistická historie z roku 1978. Z nostalgie si ji můžete přehrát zde.
