Článek
„Když jsem přišla do nemocnice převzít, co po mámě zbylo, dostala jsem župánek, bačkůrky a čtyři kartony amerik. To bylo vše. Byl to takovej její podpis,“ vzpomínala na jednu z nejkrásnějších českých hereček 20. století dcera Kristina v televizním dokumentu Ten drak jednou spadne. Maminka se jmenovala Irena Kačírková (†60).
„Když vešla jako Lady Torrance v Sestupu Orfeově na jeviště, byla jako Sophia Lorenová,“ líčila její někdejší kolegyně Libuše Švormová (89). Rty přirozeně vytvarované do podoby, za niž se dnes u plastických chirurgů platí velké sumy, výrazné oči, vysoká postava, jak se tehdy říkalo ztepilá. „Byla bezvýhradně a neslovansky krásná,“ napsal o ní o mnoho let později časopis Reflex. „Je zvláštní, že typové omezení herce všichni, i herci sami, přijímají - kromě právě tohoto jediného případu, kdy jde o omezení krásou,“ napsal v monografii vydané Městskými divadly pražskými k jejím šedesátinám divadelní kritik Jindřich Černý.
Dalších narozenin už se nedožila. Zemřela po marném boji s rakovinou 26. října 1985. Do posledních okamžiků ale hrála. Vyrážela na zájezdová představení, i když musela v autobuse stát. Metastázy napadly kosti a trpěla velkými bolestmi. Nakonec ji po štacích vozil autem její zeť.
Slušely jí i montérky
Historici umění se shodují, že se narodila do nesprávné doby. Přesnější by bylo říci, že v nesprávné době dospěla. Na svět přišla právě před 100 lety, 24. března 1925. Hereckou kariéru ale zahájila až po válce, po které brzy přišla velká společenská změna: na kratičké období, kdy fašistickou diktaturu vystřídala demokracie, navázala „diktatura proletariátu“.
Na jevištích i před kamerou začaly místo promyšlených kostýmů defilovat montérky. Jestli se k někomu z herců a hereček té doby opravdu nehodily, byla to ona. I když – v muzikálu Starci na chmelu je jako profesorka „Jana Ámosa“ nakonec také oblékla. A slušely jí, protože prostě vypadala skvěle vždycky a ve všem.
S režisérem filmu Ladislavem Rychmanem ostatně navázala takzvanou vážnou známost trvající roky. „S ním byla dlouhá léta a byla s ním šťastná. Úplně zářila, jak byla zamilovaná. Ale on nedokázal tolik milovat jako ona…,“ myslí si hereččina dcera.
Byla milenkou Gérarda Philipa?
Jedna její kolegyně a generační souputnice byla podobně „postižená“. Marie Drahokoupilová vzpomínala v Show Jana Krause, jak společně natáčely pro televizi třicetidílný kurz francouzštiny. Kačírková ji plynně ovládala, ona neuměla ani slovo. A právě toho tvůrci využili.
„Ten příběh byl vymyšlený a byl vymyšlený pravdivě. Byl to příběh o tom, že jedna herečka, která umí francouzsky, to byla Irenka, se snaží naučit francouzštinu kolegyni, která neumí francouzsky, to jsem byla já,“ vyprávěla.
Perfektní francouzština mohla i za drby o milostném románku Ireny Kačírkové a tehdejší mezinárodní filmové hvězdy Gérarda Philipa. Pravdou je, že slavného (a stejně jako ona předčasně zesnulého) představitele Fanfána Tulipána na přání hostitelů provázela, když v březnu 1955 přijel se svým divadelním souborem do Prahy. A opravdu si spolu velmi rozuměli, podle „nestranných pozorovatelů“ nejen díky společnému jazyku.
Šlitr, Voska i Cupák
Irenin tatínek, kožešník, totiž po „Vítězném únoru“ 1948 přišel o živnost i živobytí. Jako příslušník třídy „vykořisťovatelů“ neměl ani nárok na důchod. Irena se stala hlavní živitelkou rodiny. Naštěstí se jí v té době dařilo, točila svůj třetí film Svědomí (1948) a s jeho spoluscenáristou J. A. Novotným začala chodit. V roce 1950 se vzali, v únoru 1952 se jim narodila dcera. Irena na ni byla od začátku pyšná. Holčička projevovala umělecké sklony, hrály spolu na klavír a zpívaly, Kristina navíc krásně malovala, nakonec se stala scénografkou a kostýmní výtvarnicí.
Už po třech letech manželství se Irena Kačírková rozvedla. Od té doby se jí dvořila spousta mužů, ale ona jako by stále čekala na tu skutečně velkou lásku. Rád by se s ní prý býval oženil Jiří Šlitr. Blízko k sobě později měli i s kolegou z Městských divadel pražských Václavem Voskou, ten ovšem už ženatý byl.
Milostný vztah měla i s plastickým chirurgem Jiřím Fahounem, ale nakonec zůstala sama a ctitelé ji chodili jen navštěvovat do jejího krásného bytu v paláci Diamant na Václavském náměstí. Ten jí pomáhal budovat přítel, herec Eduard Cupák (†64). Jako jediného z mužů v jejím okolí ho nechávaly ženské půvaby chladnými. Roky šťastně žil s přítelem Václavem Květem.
Odmítla StB, nejela do Bruselu
Když se v roce 1958 měla stát jednou z konferenciérek Laterny Magiky na světové výstavě Expo v Bruselu, předestřela jí nabídku ke spolupráci také Státní bezpečnost. Odmítla podepsat, nejela nikam.
Ne že by to snad znamenalo přímo konec její kariéry, jen nedostávala příležitosti, které by si zasloužila. Byla totiž nejen krásná, ale i skvělá herečka. Vlastně stačilo slyšet její hlas v rozhlase. Jestli ten si nezasloužil označení „sexy“, tak už žádný.
„Pamatuji si, že se mnou řešila, jestli má vzít malou roli v seriálu Třicet případů majora Zemana. Měla hrát zápornou roli nějaké bývalé buržoazní paničky. Nakonec se rozhodla, že ji vezme. Bavilo ji, že může v rámci této role říct nahlas a do televize, co si myslí o komunistickém režimu,“ říká Kristina Novotná.
Irena Kačírková je dodnes nezapomenutelná jako princezna Drahomíra v pohádce Byl jednou jeden král z roku 1954 nebo jako Perchta z Borštejna zvaná bílá paní komonická v komedii Bílá paní z roku 1965. Poslední celovečerní film Sladké starosti natočila v roce 1984 na Slovensku s režisérem Jurajem Herzem.
Napsala si vlastní epitaf
Že je vážně nemocná, se dozvěděla po operaci žaludku v únoru 1981. Čeští lékaři před ní sice slovo „rakovina“ nepoužili, ale diagnózu, kterou tušila, jí potvrdil známý německý doktor, kterého se přímo zeptala.
Než zemřela, zanechala po sobě tento epitaf: „Spisovatel, malíř, skladatel, ti všichni mohou odložit svou práci na jinou, šťastnější chvíli, kdy nebudou právě trýzněni fyzickou nebo duševní bolestí. Herec tuto možnost nemá. A je-li zchvácen k smrti, těžce nemocen, je ochoten umřít na jevišti, protože tam je jeho život! Tam jsou všechna jeho zrození, jeho prohry i vrcholy, i jeho konec.“
Irenu Kačírkovou připomíná Česká televize 29.3. ve svém vysílání na ČT art muzikálem Starci na chmelu či komedií Bílá paní (program ČT1).
