Článek
Ani nejzapřisáhlejší ateista se neohradí, když před ním někdo řekne, že jako skladatel měl talent od Pánaboha. Může to být sebevětší nadsázka, jinak se ale tvůrčí gejzír, který z Karla Svobody (†68) tryskal prakticky nepřetržitě celý život, vysvětluje těžko.
Narodil se v roce 1938, v těchto dnech se mohl dožít 85 let, narozeniny by oslavil 19. prosince. Kdyby ovšem předčasně nezemřel 28. ledna 2007. Příčinou smrti byl revolver značky Smith & Wesson, model 36-7 ráže 38 Special.
Někteří lidé ze showbyznysu dodnes pochybují, že se jednalo o sebevraždu. „Pokud by se chtěl Karel Svoboda zabít, udělal by to s abnormální noblesou, byl by oblečený ve smokingu, seděl by u klavíru. Tohle mi k němu vůbec nesedí,“ spekulovala například zpěvačka Marcela Holanová (72), pro kterou skladatel napsal legendární song Čau, lásko.
„On byl estét! Kdyby se chtěl zabít, tak napíše krásný dopis, který bude vyšperkovávat alespoň tři dny. Vezme si sametové sako, bílý šál, sedne do křesla, všechno pečlivě naaranžuje. A rozhodně se nepicne před barákem v louži. Tohle mi prostě nikdo nevymluví,“ tvrdil skálopevně i František Ringo Čech (80).
Policie nicméně tragickou událost uzavřela s tím, že hitmaker vyšel osudného dne jenom ve svetru a s legálně drženým revolverem v ruce na zahradu svého domu v Jevanech. Došel až ke vjezdovým vratům, přiložil si zbraň ke spánku a zmáčkl spoušť.
Jak se nestát zubařem
Už od dětství se Karel Svoboda učil hrát na klavír, vystudoval střední školu, ale místo hudebního vzdělání se rozhodl pro studium stomatologie na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Jenže muzika byla silnější.
V roce 1963 založil skupinu Mefisto, která účinkovala nejdříve v Laterně magice a od prosince 1965 měla stálé angažmá v divadle Rokoko, kde Svoboda dostal příležitost skládat pro „zlaté děti 60. let“ – Václava Neckáře (80), Martu Kubišovou (81) či Helenu Vondráčkovou (76). Později složil také více než 70 hitů pro Karla Gotta (†80), spolupracoval i s mnoha dalšími zpěváky a zpěvačkami.
Prvním Svobodovým hitem, jenž ovládl rádia, byla v roce 1968 legendární Lady Karneval, kterou napsal s Jiřím Štaidlem (†30) pro Gotta na festival do Ria de Janeira. Podle Svobodova vyprávění to bylo na poslední chvíli, koupili si tehdy se Štaidlem láhev „alkoholu s lidskou tváří“ čili myslivce, zasedli a píseň byla do rána na světě.
Kromě písniček skládal filmovou hudbu, je také autorem čtyř muzikálů (Dracula, Monte Cristo, Noc na Karlštejně, Golem). Za svou tvorbu získal mnoho ocenění, například pět zlatých desek firmy Polydor, diamantovou desku za více než 10 milionů prodaných zvukových kopií od Supraphonu, platinovou desku za album Noc na Karlštejně a spoustu dalších.
Kolik tragédií snese jeden člověk?
Jeho život ale provázely i tragédie. Nejdřív v roce 1993 podlehla rakovině jeho první manželka. Seznámili se v roce 1968 během natáčení filmu Juraje Herze (†83) Kulhavý ďábel. Vystupovala v něm Svobodova skupina Mefisto, malou roli bláznivé ženy si v něm zahrála půvabná manekýna Hana Bohatová. Padli si do oka a svatba na sebe nedala dlouho čekat. Nejdřív ale musela zaúřadovat zpěvačka Eva Pilarová (†80).
„Karel mi jednou říkal, že se strašně zamiloval. Tak jsem mu řekla, ať se ožení. Jenomže neměl kvartýr ani zlaté prstýnky. Tak jsem jim sehnala obojí,“ prozradila zpěvačka.
„Když psal, díval se na Hanku tak láskyplně, že psal vlastně pro ni,“ tvrdil později Karel Gott, který byl nejen Svobodovým „klientem“, ale i rodinným přítelem.
V roce 1995 se skladatel oženil podruhé. S novou manželkou Vendulou měl dcerku Klárku. Když jí bylo pět let, podlehla leukémii.
Jistě i to přispělo k rozvoji depresí, kterými skladatel dlouhodobě trpěl a jež se neustále zhoršovaly. Dva měsíce předtím, než zemřel, měl prohlásit: „Už mě ten život tady nebaví… Je třeba to skončit!“
V sobotu 27. ledna na tom byl opět zle. Ten den zůstal doma sám, pokusil se zavolat o pomoc svému kamarádovi lékaři. U něj v nemocnici prodělal jen měsíc předtím katetrizaci srdce. Telefon ale zvedla lékařova manželka s tím, že sám leží po operaci v nemocnici. Svoboda poděkoval a zavěsil. Co se stalo pak už víme – nebo možná nevíme?
