Článek
Zahraj Kryla! Tahle výzva obvykle zazněla v pokročilejší fázi všech mejdanů 70. a 80. let směrem ke komukoli, kdo zrovna držel v ruce kytaru, obstarával hudbu pro všechny, ale do té doby si vystačil se Suchým, Šlitrem a Beatles. Následovala chvíle opatrného rozhlížení, není-li mezi přítomnými estébák (zpravidla byl), a pak už zaznělo: „Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami…“
Karel Kryl (†49) patřil v té době k takzvaným zakázaným autorům. Jeho díla – obvykle označovaná jako protestsongy – ovšem měla zpravidla nosný nápěv a silný text. Milovali je proto i amatérští kytaristé znalí všeho všudy tří akordů. Rádi se kvůli nim naučili i další. Vyzpívat celou melodii jako její autor a původní interpret ale nebyl úkol pro každého. Zpěvák označovaný za básníka s kytarou byl sice drobný postavou, ale velký hlasem. Vyzpíval dvě oktávy.
Legendární Bratříček se stal symbolem odporu proti „bratrské pomoci“ vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968. Nikdo nepochyboval o tom, že jinotajné „velké železné maringotky“, o nichž Kryl zpíval, jsou ve skutečnosti ruské tanky, kterých bylo v té době po celé naší zemi plno. Traduje se, že song vznikl v noci z 20. na 21. srpna, kdy se začala šířit zpráva o začínající okupaci. Další verze hovoří o tom, že jej měl rozepsaný a „pouze“ píseň aktualizoval.
Celé album Bratříčku, zavírej vrátka ostatně Kryl nahrával postupně v rozmezí let 1967–1968, takže čistě „protiokupační“ už z podstaty ani nemohlo být. Natáčelo se ve studiu ostravského rozhlasu, vydal je Panton. Producentem alba se stal hudební publicista Jiří Černý (†87).
Rok a půl za desku
„Stalo se to v devátém měsíci okupace Československa armádami Varšavského paktu,“ vzpomínal Černý pro web musicserver.cz. „Bylo to všechno o fous: do měsíce pak nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáv Husák, 9. září 1969 Kryl emigroval do Německé spolkové republiky a Bratříček zmizel na dvacet let z prodejen, případně byl rozšrotován.“
Pouhý poslech Krylových nahrávek, natož jejich šíření, znamenal v husákovské normalizaci riziko výslechů, ztráty zaměstnání a někdy i svobody. V roce 1972 například proběhl v Bratislavě soud s obžalovaným Janem Ladislavem Kalinou, který desku Bratříčku, zavírej vrátka vlastnil a pouštěl ji na návštěvě přátelům. Odseděl si rok a půl.
Normalizátoři nechali zlikvidovat i archivní záznamy Československého rozhlasu s Krylovými nahrávkami. „Pouze shodou okolností jsou zachovány ty, které vznikly ve spolupráci s tehdejším redaktorem ostravského studia ČRo Milošem Zapletalem. Byly natočeny v redakci slovesné tvorby, a poněvadž se šlo po hudebních redakcích, tak tam zůstaly uschovány,“ popsala v cyklu Fenomén K.K. na Radio Plus jeho autorka Ivana Denčevová.
Přesto když se Kryl po dvaceti letech vrátil a začal 3. prosince 1989 na Koncertu pro všechny slušný lidi zpívat „Morituri te salutant“, většina posluchačů znala slova a přidala se.
Festival se protáhl na 20 let
Z Československa odjel 9. září 1969 na písničkářský festival na západoněmeckém hradě Waldecku. Tehdy mu bylo 25 let. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v zemi zůstal dalších dvacet roků. Začal pracovat pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. Ta čas od času do Československa vysílala i jeho písně. Krylův tehdejší kolega Milan Schulz ovšem pro web BBC vzpomínal, že dostat je do programu stanice nebylo jednoduché.
„Svobodná Evropa nebyla stanice hudební, takže bylo někdy dosti namáhavé jeho písně do vysílání prosadit, občas se objevovaly v jeho hudebních pořadech – i když byl symbolem rádia a mladí lidé poslouchali v Československu Svobodnou Evropu hodně kvůli písním Karla Kryla.“
Kryl navíc opustil Československo jako svého druhu hvězda, ve Svobodné Evropě ale pracoval jako „obyčejný“ redaktor. „Byla to pro něj obživa, někdy byl i sportovním redaktorem, protože politické komentáře nepsal. Každá vlna emigrantů vnímala Kryla jinak – jinak lidé, kteří odešli po roce 1968, a lidé, kteří emigrovali po roce 1948,“ popisoval Schulz.
„Byl osobnost se vším, co k tomu patří. V té jedinečnosti byl občas těžko snesitelný, někdy dost netolerantní, hned všechno řekl, ale když měl někoho rád, tak byl velmi milý,“ charakterizoval kolegu.
Zazpíval si hymnu s Gottem
Když se Karel Kryl na konci roku 1989 vrátil do vlasti, byl svou popularitou až zaskočen. Na jedné z listopadových demonstrací na Václavském náměstí v Praze zazpíval hymnu společně s Karlem Gottem.
S polistopadovým vývojem ale rozhodně spokojen nebyl. O českém „sametu“ říkal, že povede jenom k alibismu a k tomu, že komunisté pouze převléknou rudé pláště za modré.
Narodil se v Kroměříži 12. dubna 1944, zanedlouho by tedy mohl oslavit osmdesátiny. Zemřel ale zcela nečekaně na srdeční příhodu před 30 lety, krátce před svými 50. narozeninami, 3. března 1994. Smrt jej zastihla v Mnichově, kterému říkal Mníšek pod Alpou a který se stal jeho druhým domovem.
