Článek
Jen málokdo by šel s make-upem a načesanými vlasy spát, ale pro Jess Mullen z Londýna je to na denním pořádku. Sedmadvacetiletá pediatrička totiž trpí alopecií a nalepit si obočí a nasadit paruku by jí ráno zabralo příliš dlouho.
Nemoc jí diagnostikovali v 16 letech a Jess postupně přišla o veškeré tělesné ochlupení, včetně například obočí nebo řas.
Léta kvůli tomu trpěla komplexy a vůbec si nevěřila natolik, aby vyšla bez paruky. Postupně ale začala sdílet svůj příběh online a sebevědomí se jí vrátilo.
Teď už se nebojí vyjít bez paruky nebo nenalíčená, ale pořád se cítí lépe s vlasy na hlavě, když pracuje s dětmi. Bojí se, že by je děsila.
Připevnit si paruku a nalepit obočí jí trvá půl hodiny, tak to dělá, než jde spát. Ráno se pak jenom nalíčí.
„Ráno by mi to zabralo moc dlouho, tak to dělám večer předem. Už jsem si na to zvykla, je to pro mě taková rutina,“ nechala se slyšet Jess.
Když si Jess Mullen poprvé všimla, že jí až moc padají vlasy, lékaři nad tím mávli rukou s tím, že je to proto, že je pořád nosí svázané. O měsíc později už neměla žádné. Vypadalo jí i obočí a řasy a tehdy jí diagnostikovali alopecii.
Paradoxem je, že své vlasy velmi milovala. „Vždycky jsem udávala trendy. Barvila se, stříhala podle poslední módy. Bylo pro mě traumatizující o ně přijít,“ přiznala Jess.
Dva roky nevylezla z domu, tak moc ji to sebralo. Po dvou letech se konečně odhodlala zkusit paruku. To jí zase vlilo krev do žil, ale bez ní by dům neopustila. Postupně si jich pořídila zhruba 50.
V roce 2018 si založila instagramový účet, aby se přiblížila ostatním. Začala sdílet svůj příběh a díky podpoře sledujících se jí vrátilo sebevědomí. Teď se je na oplátku snaží podpořit ona.
„Dneska klidně půjdu ven plešatá. Líbí se mi, kým jsem. Je přirozené, že pokud se nějak lišíte, připadáte si jako z Marsu a jste z toho smutní. Já jsem, kým jsem. A vy můžete být taky,“ dodává na povzbuzenou.
