Článek
Dvaačtyřicetiletá Charmaine Sahadeo z Trinidadu se narodila s unikátním onemocněním zvaným neurofibromatóza, které způsobuje nekontrolovatelný růst tumorů na její kůži. Bohužel je jimi pokryté celé její tělo, a tak se nyní rozhodla popsat, jak se jí s tisíci tumory žije.
Výrůstky se jí objevují nejen na obličeji, končetinách a zkrátka po celém těle, ale také v ústech nebo nose, což jí ztěžovalo dýchání, jezení nebo chůzi. Kvůli dalším na genitáliích měla zase problémy s močením.
Charmaine se proto rozhodla podstoupit velmi riskantní zákrok, kvůli němuž cestovala tisíce kilometrů, aby si nechala nádory zredukovat.
„Všechny moje výrůstky se zvětšují. Bojím se, že se jednou udusím. Že si nedokážu včas přivolat pomoc,“ postěžovala si v jedné z epizod dokumentu Take my tumor. Kvůli obřímu nádoru na noze se totiž mohla jen pomaličku šourat.
Onemocnění postihuje asi pouhé 3000 lidí na světě, u Charmaine je bohužel extrémně pokročilé. Kromě toho, že ji ohrožuje na životě, nezvládá ani běžné každodenní činnosti. Nikdy se nenaučila řídit auto, má problémy najít oblečení, které jí padne, a často váhá, než vůbec vyjde na ulici.
„Lidé na vás prostě rádi civí. A někteří mají na srdci spoustu ošklivých věcí,“ přiznala upřímně.
Vše zašlo tak daleko, že se jí tumory rozšířily do očí a Charmaine přicházela o zrak. To pro ni bylo nejhorší, protože si nemohla hrát s vnučkou. Nemohla ji ani vzít na procházku.
Tumory se u ní začaly objevovat ve 13 letech, ale nejprve byly malé a pouze na obličeji. Později jich vyrostlo na jejím těle tisíce. Cesta na losangeleskou onkologii byla její poslední nadějí.
A podařilo se. Zredukování tumorů zabralo 60 hodin a 10 týdnů. Zákroky musely být prováděny postupně a precizně. Proces byl velmi zdlouhavý, docházelo k odstranění tkáně, která se nesměla zanítit. Proces hojení byl navíc velmi bolestivý.
Lékaři nemohli odstranit všechny výrůstky, to by bylo jako Charmaine skalpovat. I tak jí ale poskytli úlevu, kterou ani sama nečekala. Život se jí úplně změnil.
„Konečně se líbím sama sobě,“ přiznala po zdlouhavé proceduře. „Předtím jsem skoro nic neviděla. Ani svou tvář. Ale teď můžete vidět barvu mých očí nebo můj nos, ústa. Co je nejdůležitější, já vidím vše, co potřebuji. Mohu dýchat. Připadám si krásná. Opravdu. Je to skvělé,“ nedokázala skrýt radost.
