Článek
„Tak, že žeru dětem pastelky, se ví, že jo, ale vymluvte všem, že jím syrový zmrzlý filety. Fakt to není pravda. Jenom někdy. Na chuť. No bóóže…“ cituje web csfd.cz jeden z výroků ostravského herce a muzikanta Norberta Lichého. Právě teď mohl bujaře slavit šedesátiny. Jenže se jich nedožil: zemřel letos 18. ledna.
Faktem bylo, že po příchodu domů nad ránem – po představení nebo odjinud – klidně vyluxoval ledničku. Bylo to vidět na jeho postavě i v lékařských záznamech. Trpěl cukrovkou, měl problémy s cévami, chůzí a dechem. Byl totiž také náruživý kuřák.
Vytáčel ho zákaz kouření v restauračních provozech. „Je to úplný nesmysl! Ono to neprospívá, když člověk chodí pořád z tepla ven do zimy, aby si zakouřil. Já jsem od tý doby imrvére nachlazenej! Když jdu po představení ještě v kostýmu zpocenej kouřit ven…“ stěžoval si v rozhovoru pro Novinky.cz, během něhož prý také „vypálil“ nespočet cigaret.
Nechtěl přehazovat kořeny
Narodil se 29. prosince 1964 v Ostravě. Jeho otec byl režisér, herec a dramatik Saša Lichý. Zakládal Divadlo Petra Bezruče, na jehož prknech synek stanul poprvé v devíti letech.
O deset let později už Norbert hrál v šumperském městském divadle, kde byli jeho kolegy v souboru třeba Miroslav Etzler (59) nebo Jiří Dvořák (57). V rozmezí let 1986-1987 působil v Divadle loutek v Ostravě, v sezoně 1987/88 se do Bezruče vrátil a zůstal tam po zbytek života.
Kromě herectví se věnoval i skládání scénické hudby a hraní s kapelou. Jmenovala se SKRAT a obsluhoval v ní bicí. Přitom jeho doménou byla hlavně kytara a klávesy. Zůstával ale hlavně velkým ostravským patriotem, Praha jej nelákala.
„Teď už nemám správný věk na přehazování kořenů do jiného města,“ říkal. Přitom nabídky chodily a on obětavě dojížděl do metropole vlakem. „Už to stíhám za tři hodiny a deset minut,“ chlubil se.
Hvězda seriálu Slunečná
Zejména v posledních letech šel z role do role. Jak před kamerami, tak na jevišti. V roce 2009 dostal Cenu Thálie v činoherní kategorii za roli Mendela Singera ve hře Job od Josepha Rotha. Byl také hvězdou seriálu Slunečná na TV Prima.
„Norbert byl můj televizní manžel, to ano. Ale především to byl jeden z nejvstřícnějších a nejinspirativnějších hereckých kolegů. Za všech okolností autentický a přesný. Učila jsem se po jeho boku. Chybí mi jeho humor, hloubka a přátelství,“ nechala se po jeho smrti slyšet Martina Preissová (49), která s ním ve Slunečné tvořila pár.
Problémy se srdcem měl v rodině
Norbertův táta byl sice známý ostravský divadelník, původní profesí ovšem automechanik. Už v roce 1978 dostal první těžký infarkt. Zřejmě se na něm podepsalo to, že když protestoval v roce 1968 proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy, nesměly se potom hrát jeho hry a hrát nesměl ani on sám. Soudruzi ho nechali jen režírovat. Zemřel v roce 1986, v 61 letech, Norbertovi bylo tehdy 22.
Selhání srdce bylo s největší pravděpodobností i příčinou synovy smrti. Žil v bytě sám, proto mu nikdo nemohl zavolat pomoc. Sousedům bylo divné, že se u něj dva dny nepřetržitě svítí. Už ale bylo pozdě… „Bohužel mu loni zemřela maminka Evelyn. Byla to bývalá tanečnice. Žil celý život jen s ní,“ řekl deníku Blesk člověk z blízkého okolí herce. „Kdyby tu ještě byla, zavolala by sanitku a třeba by ho ještě zachránili,“ dodal s povzdechem.
Stejně jako se táta nemohl vzpamatovat ze zákazu hraní, nedokázal se syn ani po měsících vzpamatovat z maminčiny smrti. Celý život také litoval, že nemá děti. „Smrti se nebojím, ta je součástí života. Bojím se bolesti. Anebo toho, že zemřu bez dětí,“ tvrdil. Vždycky si přál mít tři až čtyři potomky. „Nějak jsem to nestihl…“ říkal smutně.
Radám lékařů odolával
Před nebezpečím infarktu ho lékaři varovali už roky. Jako kuřák s velkou nadváhou a navíc nepříznivou rodinnou anamnézou splňoval všechny náležitosti rizikového pacienta. On si s tím ale hlavu nelámal a na své životosprávě nehodlal nic měnit.
„No jasně, doktoři mě varují pořád, ale stále ještě jejich doporučení ohledně změny životního stylu odolávám,“ říkal se smíchem. „Ujíždím na anglickému rostbífu s hranolkama a kečupem,“ chlubil se. „Na něco se umřít musí,“ utrousil pro deník Aha!
Na infarkt dokonce zemřel už několikrát před kamerou. Třeba v seriálu Cesty domů umíral na sále dvě hodiny.
„Bertík byl neuvěřitelný člověk, bezpochyby největší herecké jméno své generace tady u nás. Divadelní svět je chudší o jednoho génia, byl to také výborný dabér, skvěle pracoval s hlasem a měl široký herecký rejstřík. Kam se hrabu já nebo někteří mí kolegové, byl to pan herec,“ rozloučil se s ním pro Super.cz komik a zpěvák Štěpán Kozub (28).
