Článek
Většina lidí má ze smrti panickou hrůzu, Amber Cavanagh k nim ale nepatří. Třiačtyřicetiletou rodačku z Vancouveru málem zabila mrtvice, a jak tvrdí, na vlastní kůži si vyzkoušela, co nás čeká na onom světě. A svou zkušenost se rozhodla sdílet.
V prosinci 2021 si Amber užívala filmový večer s rodinou, když ji přepadla silná migréna. Šla si tedy lehnout, ale o pár hodin později se vzbudila ochrnutá na pravou stranu těla a slepá na pravé oko. V panice vzbudila manžela, který ji neprodleně odvezl do nemocnice.
To už byl její stav kritický a rodina s hrůzou vyslechla, že Amber prodělala dvojitou mrtvici a v důsledku krvácení do mozku má 50% šanci, že se probere. A zatímco rodina se s ní loučila a modlila se v zázrak, Amber prožila nejkrásnější chvíle svého života, jak je sama popsala.
Podle svých slov se ocitla „na druhé straně“, přímo před nebeskou bránou. „Vůbec jsem se nebála, cítila jsem jenom lásku. Vypadala jsem jako nejlepší verze mě samé a obklopovali mě všichni blízcí, kteří už zemřeli,“ popsala pro NeedToKnow.
Amber čekalo nejtěžší rozhodnutí v životě. Mohla zůstat na místě, kde jí bylo krásně a cítila se jako doma, ale musela by opustit své děti. Ačkoliv z druhého břehu nechtěla odejít, nakonec si zvolila vrátit se ke své doposud žijící rodině.
Ta si po jejím probuzení prošla ještě dalším peklem, když se Amber musela znovu učit chodit, mluvit, jíst. Lékaři si mysleli, že bude potřebovat doživotní péči. Dvojnásobná matka ale všem vytřela zrak. 10 týdnů po operaci mozku už zvládala fungovat a s pomocí terapií se její život pomalu vrátil k normálu.
A co bylo na celém zážitku nejhorší? „K smrti mě vyděsilo, když jsem viděla své děti, jak se se mnou loučí. Lékaři jim sdělili, aby mi řekly, co mají na srdci, protože už mě nejspíš nikdy neuvidí,“ zavzpomínala na okamžiky hrůzy, kdy si všichni mysleli, že je v bezvědomí, ale ona vše vnímala, i když nemohla komunikovat.
Je to tři roky od incidentu a Amber popsala celou zkušenost detailně ve své knize At the Stroke of Eternity. Stále žije ve strachu, že se mrtvice vrátí, ale smrti už se nebojí.
„Život je pro nás školou, ale to místo, kam jdeme potom, je opravdovým domovem. Vnímám teď svůj život z úplně jiné perspektivy,“ přiznala na závěr.
