Článek
Celý svůj dlouhý život hrál menší nebo přímo prťavé role. Bylo jich někdy tolik, že se v nich nevyznali ani režiséři, kteří se rozhodli mu některou z nich svěřit. Tak třeba v televizním seriálu Inženýrská odysea, který v roce 1979 natočil Evžen Sokolovský, měl přidělené hned dvě.
To by nebylo nic vlastně tak výjimečného, seriáloví „figurkáři“ se celkem běžně objevovali a objevují jako různé postavy v různých dílech. Ale on měl hrát dvě figurky v tomtéž pokračování, navíc mu scénář předepisoval, aby spolu vedly dialog.
Hned v prvním díle s názvem Promoce měl hrát vrátného, jehož úkolem je zavolat kádrováka. Problémem však bylo, že už předtím ztvárnil právě onoho kádrováka, čehož si však Sokolovský nevšiml. Došlo tak k tomuto dialogu: „Pane režisére, já vám to všecko řeknu, jenom jestli vám nevadí, že ten kádrovák na druhý straně jsem taky já.“ – „Sundejte mu to! Sundejte mu to!“ začal křičet režisér a měl přitom na mysli stejnokroj vrátného. Při dalších natáčeních prý Sokolovský úkoloval štáb: „Zkontrolujte, kolik má Niederle rolí!“
Vyhozen z medicíny, přijat na DAMU
Ivo Niederle (†91) se narodil před 95 roky, 26. 12. 1929, do rodiny úspěšného pražského právníka. Netoužil sice jít ve šlépějích otce, divadlo ho ale také nijak zvlášť nelákalo. Chtěl studovat medicínu. Než ale došlo na realizaci jeho snu, vystřídali se v naší zemi u moci fašisté a komunisté, takže když po válce nastoupil na lékařskou fakultu, nevydržel tam ani celý první ročník. Psal se rok 1948 a jeho otec se ocitl na černé listině. To se podle logiky běžné v totalitních režimech týkalo i syna.
V dopise, kde mu bylo oznámeno vyloučení ze školy, bylo jako důvod uvedeno negativní smýšlení o novém státním zřízení. Bohužel to ale neznamenalo jen konec studia medicíny, ale i utrum na všech vysokých školách. Němci je jen pár roků nazpět zavřeli pro všechny Čechy, komunisté „jen“ pro takzvané třídní nepřátele. Nakonec skončil v dole v Handlové.
Zkusil ale ještě jednu možnost: Přihlásil se na DAMU a tam ho vzali. Jeho původ byl vedení divadelní fakulty úplně jedno, stačil talent. Studium ukončil v roce 1953.
S Faye Dunaway v Mariánských Lázních
První profesionální angažmá získal v Krajském krušnohorském divadle v Teplicích, kde hrál v letech 1953-1957. Pak se vrátil do Prahy a do roku 1962 sbíral zkušenosti pod vedením Jana Wericha v Divadle ABC. To pak přešlo pod Městská divadla pražská a tam Niederle strávil další desetiletí svého hereckého působení až do odchodu na penzi.
Ještě jako student debutoval i na filmovém plátně, tehdy ještě bezejmennou rolí tanečníka na zábavě ve válečném dramatu Martina Friče Past z roku 1950. Jeho první postavou, která měla i jméno, se stal v roce 1952 Kuzma ve studentském projektu Čestmíra Mlíkovského Začínáme žít.
Kromě Inženýrské odysey si zahrál i v dalších seriálech, ať už to byla Píseň pro Rudolfa III. z roku 1967, o rok později Hříšní lidé města pražského, a samozřejmě Třicet případů majora Zemana z roku 1975, v nichž tehdy nesměla chybět žádná herecká tvář, kterou diváci alespoň trochu znali. A to byl – bez ohledu na velikost rolí – i Niederleho případ.
Role ale začal dostávat i v zahraničních produkcích, které se už v 80. letech začaly přesouvat do Prahy jako do zajímavé a levné lokace. Pro ně jeho tvář sice naopak známá vůbec nebyla, ale byl místní a okamžitě k dispozici a kromě toho uměl dobře anglicky. O to se otec stačil postarat.
Šlo například o film Tvá sestra je vlkodlak (Howling II: Your Sister Is a Werewolf). Milovníci béčkových hororů si mohou toto dílo připomenout například zde. Z jiného soudku už bylo Palčivé tajemství (Burning Secret), které má na webu csfd.cz hodnocení 65 %. Faye Dunaway a Klaus Maria Brandauer v něm rozehráli své party v kulisách zasněžených Mariánských Lázní. Později se objevil dokonce v americkém akčním snímku xXx z roku 2002 v hlavní roli s Vinem Dieselem.
Kromě práce v divadle a před kamerou byl Ivo Niederle bohatě vytížen zájezdovými šňůrami. V šedesátých letech jako konferenciér doprovázel koncerty orchestru Karla Vlacha (†74), od roku 1967 spolupracoval více než 20 let na zájezdových představeních se Stellou Zázvorkovou (†83). Díky své angličtině se od konce 50. let uplatňoval také jako komentátor řady mezinárodních sportovních akcí.
Poslední roky s princeznou Ladou
Od roku 1952 byl ženatý s Věrou Kříbkovou. Narodily se jim tři dcery, dospělosti se ale dožily jen dvě. Alena a Barbora žijí dnes ve Spojených státech, nejstarší Adéla tragicky zahynula.
„Stalo se to 24. dubna 1961. To ráno jsme spolu ještě blbli. Šíleně se smála, pak už jsem se jen dozvěděl, že nežije,“ vyprávěl před lety v pořadu České televize 13. komnata. Dcerku podle něj srazilo auto, které řídil jakýsi prominentní komunista.
„Vracel jsem se z fotbalu z Libně. Všiml jsem si, že před naším domem stojí policie. V ten moment jsem věděl, že se něco děje. Doma byli policajti, kteří neměli odvahu říct ženě, co se stalo. Nakonec jsem jí to musel říct já. Nevěděli jsme co se životem,“ svěřil se.
Nakonec mu umřela i žena, o kterou se staral do posledního momentu. Poslední roky života strávil v blízkosti Marie Kyselkové (†83), představitelky princezny Lady, té se zlatou hvězdou na čele. Žili ve stejném domě a na stará kolena si vzájemně vypomáhali. Když na tom byla hůř Marie, Ivo ji chodil navštěvovat i do nemocnice, nebo jí alespoň nakupoval, když už nemohla pořádně chodit. A když potíže přepadly jeho, všemožně se zase starala ona o něj.
Zemřela 21. ledna roku 2019 a pro Niederleho to byla poslední velká životní rána. Sám skonal o dva roky později, 8. 1. 2021. Bylo mu 91. Poslední období života ale strávil v alzheimer centru.
