Článek
Před kamerou se poprvé objevil v osmi letech. Ve 12 už měl jasno: Natáčení a s ním spojená popularita ho otravují a dál se mu už věnovat nechce. Mohl z něj být úspěšný právník. Jenže se nedožil ani 22. Pár dnů před svými narozeninami a rok před promocí se zabil v autě.
Fenomenální dětský herec Tomáš Holý (†21) zemřel před 35 roky, 8. března roku 1990. Krátce před smrtí seděl s přáteli v hospodě nedaleko severočeské Kytlice, když ho napadlo projet se autem svého kamaráda Mirka Schlaicherta. Byla to zbrusu nová červená Škoda 120. „Oba dva jsme něco vypili, určitě několik piv. Jestli panáky, to nevím. Nebyli jsme opilí tak, že bychom se motali nebo padali. Měli jsme samozřejmě pocit, že jsme v pohodě, ale dobrej nápad to nebyl,“ citoval Schlaicherta v životopisné knize Jmenuju se Tomáš její autor Ota Kars.
Budoucí právník Holý řídil. „Asi jsme jeli rychle. Pak jsme nejspíš narazili do stromu a vlítli do příkopu, kde se auto zarazilo o takovej ten přepad. To ale vím až z pozdější rekonstrukce. Já si z toho nic nepamatuju,“ líčil Schlaichert. On sám nebyl připoutaný bezpečnostním pásem, a tak při nárazu proletěl čelním sklem a utrpěl víceméně jen povrchová zranění.
„Když jsem se probral, snažil jsem se dostat Tomáše ven. To mi vůbec nešlo, byl tam zapasovanej nohama a nijak nereagoval,“ popisoval spolujezdec. Mladý řidič byl v bezvědomí, měl frakturu dolní končetiny a bezpečnostní pás zaříznutý v hrudníku. Cestou do nemocnice podlehl masivnímu vnitřnímu krvácení.
Kariéru odstartoval rekvizitář
Tomášovu hvězdnou kariéru vlastně odstartoval strýček, rekvizitář na Barrandově. Synovce doporučil režiséru Oldřichu Lipskému na roličku žáka Matuly v komedii Marečku, podejte mi pero!. Určitě si ho vybavíte, byl to ten prcek, co přinesl do hodiny chemie vzkaz Františku Filipovskému, ten ho ale přes katedru neviděl, takže ho Gábina Osvaldová musela upozornit, že „je tu cizí žák“.
O rok později už prošel řádným konkurzem na větší roli Vendelína Nademlejnského v dětském snímku Ať žijí duchové! s Jiřím Sovákem, Danou Vávrovou, Vlastimilem Brodským, Lubomírem Lipským, Věrou Tichánkovou, Jiřím Bruderem a Josefem Bekem v titulních úlohách. Film režíroval opět Lipský a Tomáš u něj zase uspěl.
Když si pak Marie Poledňáková vybírala představitele malého Vaška do dnes už legendární televizní komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku, zúčastnil se konkurzu znovu. Chlapců jeho věku se tam sešlo 140. Režisérka neomylně sáhla po něm. To bylo v roce 1977.
Úspěch dovedl autory o rok později k natočení pokračování pod názvem Jak dostat tatínka do polepšovny.
Třetí zamýšlené pokračování mělo nést název „Jak Anděla viděla anděla“. Luboš (František Němec) s Annou (Jana Preissová) měli vychovávat desetiletou školačku Andělu, její starší bratr Vašek měl studovat námořní akademii v Gdaňsku. Příběh však spatřil světlo světa jen jako kniha v roce 1995.
Fanouškům odpovídala maminka
Tak jako tak v té době nemohla být Tomášova popularita větší. Bylo mu přitom teprve 10. Maminka se mu se zvládáním slávy snažila pomáhat. Naučila se napodobovat jeho dětské písmo a jeho jménem odpovídala na dopisy fanoušků.
Když ho v roce 1980 režisérka Jaroslava Vošmiková hodně, ale opravdu hodně chtěla obsadit v připravovaném filmu Prázdniny pro psa do role rozverného Petra Mráze, který tráví prázdniny na venkově u dědečka a babičky (Bohumil Vávra a Věra Tichánková), už o to vůbec nestál. S maminkou na něj tedy vymyslely fintu. Paní režisérka přišla k nim domů na návštěvu jako „kolegyně z práce“. Tomáš si ale všiml, že na stole leží něco, co nápadně připomíná scénář, a chtěl zmizet do svého pokoje.
Vtom režisérka dostala nápad, že by si ve filmu mohl zahrát se svým psem. Právě na to se jí ho nakonec podařilo nalákat, takže na nabízenou roli kývl.
Hereckou kariéru definitivně ukončil rolí Marka v západoněmeckém televizním seriálu Unterwegs nach Atlantis / Připoutejme se, letíme nad Atlantidou. Místo na DAMU posléze zamířil na práva. Fanoušci na něj pomalu zapomínali a on z toho měl upřímnou radost.
Bývalá hvězda randila s budoucí
V posledních měsících života prožíval intenzivní vztah. Na jeho dívku sláva teprve čekala. „Seznámili jsme se s Tomášem v době, kdy on už byl velikánská hvězda a já teprve těžce vycházející. Seznámili jsme se v hospodě, protože jsme bydleli ve stejné ulici, a to v ulici Petra Rezka. Mně se hrozně líbil jako mužský a já mu byla asi chvíli jedno, nicméně jsem ho přesvědčila, že jsem já ten partner, se kterým by měl být,“ vzpomínala po letech pro Expres.cz někdejší přítelkyně Hana Zaňáková, z níž se mezitím vyklubala Lucie Bílá.
„On byl skvělý jako člověk. V partě těch právníků mu všichni říkali Božský. On byl vtipný, strašně veselý a neuvěřitelný rošťák. My jsme bydleli v takovém pronájmu, bylo to v asanačním pásmu, a Tomáš lezl většinou domů po okapu nebo zůstal spát venku někde na terase, protože se nedoklepal. On pořád hrozně zlobil, ale u něj všechny ty věci byly vtipné, milé a veselé,“ popisovala zpěvačka.
„Dokázal ukecávat půl hodiny tramvajáka, ať mu prodá svou tramvaj,“ dala k lepšímu jednu z historek, které s Tomášem zažila. V době jeho tragické nehody byla s kapelou na turné na Slovensku. Co se stalo, se dověděla až po návratu domů.
„Když si vzpomenu na ten pohřeb, všichni včetně mě byli přesvědčení, že je to nějaký vtip. Ani jeho maminka nevěřila, že se to stalo. Dokonce vyhodila policajty, protože si myslela, že je to zase nějaká Tomášova legrace,“ popisovala.
„Já jsem jeho filmy zbožňovala tak jako každý v této zemi a on se za ně styděl. Byl přesvědčený, že to není jeho cesta. Nikdy se o tom nechtěl bavit, nechtěl vyprávět příhody z natáčení a nikdy s námi na to nechtěl koukat, když to dávali v televizi. Považoval to za něco, čím si pouze zpříjemňoval chvilky, když byl malý, ale rozhodně to nepovažoval za vlastní cestu…“
