Článek
Sharon Milliman utekla hrobníkovi z lopaty ne jednou, ale hned čtyřikrát. Dvakrát šlo o vážné zdravotní komplikace, jednou se málem utopila, a dokonce do ní udeřil blesk. Je zázrak, že ještě chodí mezi živými, proto se rozhodla vyprávět, jaké to je na druhém břehu, kam prý nejednou nakoukla.
Ačkoliv se o ni zubatá poměrně intenzivně pokouší, dvaašedesátiletá knižní autorka jí zatím pokaždé unikla. Poprvé jí bylo pouhých 13 let. Maminka ji vzala plavat a Sharon se málem utopila. Nalokala se vody a přestala dýchat, záchranáři ji ale naštěstí oživili.
Při druhé zkušenosti jí bylo 43 a seděla na schodech svého domu ve Virginii, schylovalo se k bouřce, ale Sharon nenapadlo, že by jí mohlo hrozit nějaké nebezpečí. Najednou uviděla záblesk a do pravé ruky ji udeřil blesk. Ochromila ji spalující bolest a zastavilo se jí srdce. Zpátky k životu ji přivedla dcera, která naštěstí v tu chvíli přijížděla domů.
V nemocnici přišli na to, že měla v srdci blokádu a v důsledku zasažení bleskem se u ní vyvinula záchvatová porucha. Milliman si myslela, že má to nejhorší za sebou, ale žila v hlubokém omylu.
V roce 2016 utrpěla neprůchodnost střev a musela akutně pod kudlu. Během operace přestala dýchat a s trubicí v krku z ní pomalu vyprchával život. Dech se jí zastavil i při poslední zkušenosti jen o rok později. Šlo o špatnou reakci na léky proti záchvatům.
Pokaždé, když si pro ni šla smrt, Sharon opustila své tělo a odebrala se do nebe, jak tvrdí. „Šla jsem za příjemným, hřejivým světlem, které mě obklopilo. Cítila jsem klid a nechala se jím přenést skrz růžové a zlaté obláčky do zahrady,“ popsala detailně své zážitky.
V zahradě ji údajně přivítali její mladší zesnulí bratři a doprovodili Sharon do města z mramoru a zlata. Na rozlehlém pódiu před nimi uviděla „Knihu života“ v neznámém jazyce. Všude byli průvodci pro duše, které hledaly cestu, a hromady lahodného jídla.
Ani jednou ale nebyl její čas. „Mužský hlas mi řekl, že co vyšlu do vesmíru, se mi vrátí zpátky,“ uvedla, pro co si na místo nejspíš přišla.
Zprávu si vzala k srdci a změnila svůj život. Začala žít vědomě, aby ničeho nelitovala. Sharon si myslí, že její skoro úmrtí měla hlubší význam. Že šlo pokaždé o boží test. Také prý vídá Ježíše, který jí chodí připomínat, že není sama a nemá se čeho bát.
Ze smrti spisovatelka z Virginie strach nemá. Na onom světě se cítila jako doma, jako by tam patřila. „Stále balancuji na hraně života a smrti, mám záchvaty na týdenní bázi, ale až se můj čas doopravdy naplní, budu připravená. Půjdu domů,“ dodala na závěr.
