Článek
Její první role byla ve snímku Housata v roce 1979, nejvíce se do srdcí diváků ale Veronika Gajerová (63) zapsala o osm let později jako Vlasta ve filmu Copak je to za vojáka… Jak se ale k herectví dostala a proč ji diváci za její první roli odsuzovali? To prozradila v posledním vydání Retrojízdy.
Mladá Veronika se po absolvování základní školy hlásila na hudební konzervatoř, na obor zpěv, tanec, herectví. Tam se ale, jak nám přiznala, nedostala. „Samozřejmě mě nevzali, protože to muselo být něco příšernýho, co jsem tam dělala. Skákala jsem tam a dělala jsem princeznu Pampelišku, zrovna já, která nejsem naivka a nikdy jsem nebyla,“ zhodnotila to.
„Maminka tehdy plakala a viděla mě někde na oblasti jako alkoholičku, kde jsou konce těch neúspěšných hereček,“ zavzpomínala.
Veronika se nedostala ani na květinářku, kam si tehdy též podala přihlášku, a tak byla maminkou nucena nastoupit do práce na jazykovou školu pro zaměstnané lidi.
„Já jsem tehdy začala mýt mramorové schody v kině Sevastopol, což je nynější divadlo Broadway. Tak jsem si tam vydělávala, dávala jsem to mamince, ale byla jsem strašně nešťastná,“ svěřila se herečka.
„Jednou jsem šla po Karlově mostě, koukala jsem do vln a přemýšlela jsem o tom, jak je ten život strašně krutý v těch patnácti letech a jak je konec se vším,“ vyprávěla.
Tam ale mladou Veroniku čekalo osudové setkání. Oslovil ji dramatik, herec, režisér a divadelní pedagog Ivan Vyskočil, který učil na lidové konzervatoři, stejně jako další lidé, kteří kvůli sporům s tehdejším režimem nemohli učit na běžných školách.
„On mi tam tehdy dal vizitku a řekl mi, abych to zkusila na této škole. To bylo úžasné a plné skvělých lidí. Se mnou tam chodil třeba Marek Vašut a spousta jiných,“ dodala Gajerová.
Díky působení na škole se jednoho dne setkala s asistentkou režiséra Karla Smyczka, což bylo pro Veroniku dalším z osudových setkání. Vybírala totiž obsazení do filmu Housata a tehdy čtrnáctiletou Gajerovou pozvala na kamerové zkoušky do Zlína.
Tam se potkala právě s režisérem Smyczkem, což herečce přineslo nejen roli v Housatech, ale také v mnoha dalších projektech. Pod jeho taktovkou si zahrála třeba ve filmu Už mu to začalo nebo později v seriálech Místo nahoře a Dobrá čtvrť.
„On si mě vybral k mé velké nelibosti do záporné role Moniky. Já jsem chtěla strašně dělat tu hodnou Marušku. Furt mi ale tehdy vysvětloval, že Monika je herecky lepší,“ vzpomínala.
Premiéra snímku se v roce 1979 odehrávala právě ve zmíněném kině Sevastopol, kde Veronika ještě i v době uvedení Housat pracovala jako uklízečka.
„Byl podzim a všichni měli ty boty zablácené. My jsme šli na projekci filmu, já jsem šla už jako herecká delegace, to jsem už byla jako herečka. Teď všichni dupali po těch schodech a já jsem říkala: ‚Nedupejte po těch schodech, já to tady budu muset večer uklízet,‘,“ vyprávěla herečka v Retrojízdě.
Svou první filmovou roli navíc mladá Gajerová oplakala. Po promítání filmu zaslechla, jak si diváci o její postavě šuškají, že je to sv*ně. „Já jsem začala hrozně plakat. Ten Karel, co seděl vedle mě, říkal, že to je právě strašná pocta, že jsem to tak zahrála,“ sdělila.
V Retrojízdě také herečka promluvila o náročném období, kdy přišla o práci a ocitla se v dluhové pasti. Pochlubila se také svým koníčkem, tedy malováním na hedvábí, a představila nám nové bydlení.
Celý díl si můžete pustit zde nebo ve všech podcastových aplikacích.
