Článek
Jednou z nejvýraznějších postav české populární hudby byl Pavel Novák (10. 3. 1944 – 11. 2. 2009), který koncem 60. a počátkem 70. let dobýval přední příčky hitparád. K jeho nejznámějším písním patřily Vyznání, Pihovatá dívka, Malinká, Asi, Nádherná, Chodím aj. Kromě toho dobře vypadal a fanynky ho zbožňovaly.
Zpívající tělocvikář
Život přerovského rodáka se možná mohl ubírat jiným směrem, protože po maturitě se přihlásil na olomouckou univerzitu, kde vystudoval biologii a tělesnou výchovu. Jenže ještě jako středoškolák zpíval v místním dixielandu a ve dvaceti se stal jedním ze spoluzakladatelů skupiny Synkopa. S tou natočil v roce 1966 píseň Vyznání, která tehdy v mimořádně populární rozhlasové hitparádě Houpačka překonala všechny dosavadní rekordy.
Postupně začaly přicházet nabídky k natáčení s Ostravským rozhlasovým orchestrem či s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu (TOČR). V roce 1967 založil Novák vlastní skupinu Vox a ze sexy tělocvikáře se stal zpěvák, skladatel a textař na plný úvazek.
Je třeba říct, že Novák byl mimořádně činorodý – měsíčně dokázal zpívat i na pětatřiceti akcích, mnohdy stihl i tři denně. Byl to také velice plodný autor, který napsal 700 písní, 2000 textů a osm knih, vydal rovněž množství singlů a alb. Za vlastní tvorbu mu hudební vydavatelství Panton udělilo dvakrát Zlatý štít.
Fanynky ostrouhaly
Za více než čtyři desetiletí na domácí hudební scéně vystupoval a natáčel prakticky se všemi špičkovými domácími orchestry. Se svou pohlednou tváří a sametovým pohledem dostával fanynky do kolen. Novák byl přitom velkým romantikem nejen ve svých písních, ale i v reálném životě. Oženil se v pouhých dvaceti letech se svou první láskou Olgou a harmonický vztah jim vydržel po celý život. Měli spolu tři děti: Pavla, Olgu a Tomáše.
Získal si i dětské publikum
Po roce 1989 se sice jeho písničky vytratily z éteru, ale zpěvák nezahálel. Začal vystupovat s vlastní skupinou Family a velkou část svých hudebních aktivit směřoval na koncerty pro děti: „Už někdy na konci 70. let jsem zjistil, že dětské publikum je naprosto jiné než dospělé.
Ono se neumí přetvařovat, a to mě na něm přitahuje. Malé děti prostě miluji, hrozně rád si s nimi hraji a vracím se s nimi do dětských let,“ řekl v roce 2004 v rozhovoru pro Právo.
Velký bojovník
Navzdory tomu, že od roku 2000 bojoval se zákeřnou nemocí, nikdy nesložil ruce do klína. Neustále koncertoval, a když nebyl zrovna na pódiu, psal knihy pro děti (Pohádky a nepohádky) i pro dospělé čtenáře (Jak jsem zpíval klokanům, Příběhy z vody a bláta). O své zkušenosti s rakovinou se podělil v knize I smrt se bojí. Nemoc se bohužel několikrát vrátila, ale Novák se snažil pořád žít naplno. A nezapřel ani svou původní profesi učitele tělocviku, stále sportoval, mj. bruslil a lyžoval, i když to lékaři neviděli rádi.
Na otázku, zda se bojí smrti, Novák ve 13. komnatě ČT odpověděl: „Já beru konec jako fakt. Žádný tu nejsme napořád. Myslím, že nezáleží na tom, jak dlouho tu člověk je, ale jestli byl něco platný.“ To Pavel Novák zcela určitě byl. Nechal za sebou velký kus práce a rozdal spoustu radosti nejen fanynkám.
