Článek
Světoznámá zpěvačka Věra Bílá (†64) nezažívá nejšťastnější období. Kvůli dluhu na nájemném ji město Rokycany stěhuje do holobytu. „Bydlela jsem tu dvaatřicet let, tak je to pro mě těžké,“ řekla Novinkám Bílá.
„Paní Věra měla dluh na nájemném, proto se jí město rozhodlo nabídnout náhradní ubytování v holobytě,“ potvrdil manažer Bílé Jan Beer.
„Dostala jsem byt, kde není lino a musíme si koupit kuchyňskou linku s elektrickým sporákem,“ vysvětlila zpěvačka.
Ta se do potíží dostala již před několika lety kvůli gamblerství. Když například nedávno točila příspěvek pro pořad televize Prima TopStar, tvrdila, že už několik let hře na blikajících automatech neholduje.
Po natáčení ale od produkce dostala honorář ve výši pět tisíc korun, který opět skončil v herně. „Rozloučila se se mnou a se štábem na rokycanském náměstí se slovy, že jde zaplatit složenky, a zapadla do nejbližší herny. Chtěl bych Věře pomoci, ale bohužel si nedá říci,“ dodává její manažer.
O Věře Bílé nyní vychází životopisná kniha Cesta nahoru a dolů sepsaná Marií Formáčkovou, z které vybíráme několik ukázek.
O krušném dětství
„Byli jsme velmi chudí, neměly jsme jako děti ani hračky, a tak si moc dobře pamatuji na zajíčka, kterého nám jednou vyrobil táta z hlíny. Milovaly jsme ho, ochraňovaly jsme si ho a v hraní s ním jsme se střídaly. Jenomže jednou táta začal před námi a před svou milenkou maminku bít, a tak bratr Kája milého zajíčka popadl a tatínka jím strefil do obličeje.“
„Táta mlátil bráchu, nejvíc ale trápil mámu, párkrát na ni dokonce hodil skříň.“
„Nepamatuji se, že bychom v mém dětství někdy měli hezké rodinné Vánoce. Táta je vždycky zkazil, protože buď vůbec nepřišel domů, a když doma byl, tak ho vůbec nezajímala nějaká sváteční atmosféra a čekající oči jeho dětí. Nikdy nám nic nekoupil, a když jsme si daly za okno punčochu na dárky, dal nám tam pár brambor. Hrozně nám to bylo líto a pak mezi kamarády a ve škole jsme si musely vymýšlet, co jsme dostaly, protože jsme se za naše Vánoce styděly. Maminka nikdy neměla vlastní peníze a dárky nám neměla za co koupit.“
Svatba
„Měli jsme s Fandou neuvěřitelně chudou svatbu, na které byli jenom nejbližší členové rodiny. A tak se sledovalo, zda nemáme nějaké hosty, zda se u nás někdo cizí nezdržuje. Báli jsme se, abychom o své domovy nepřišli, a tak jsme ani nemohli pozvat na svatbu příbuzné ze Slovenska. Takže hostů bylo jenom pár, což je pro cikánskou svatbu velmi netypické. Měla jsem na sobě vypůjčené šaty, žádná velká paráda to nebyla, vlastně to ani nebyly šaty, ale sukně s halenkou. Mnohokrát jsem se ve svých představách viděla v krásných šatech, ale nakonec jsem neměla ani svatební kytici, až teprve tehdy, když jsme se šli vyfotografovat, tak mi někdo z rodiny vrazil do ruky několik růží, které natrhal v parku.“
