Článek
Každá doba má své idoly a nejinak tomu bylo za časů našich babiček. Při vzpomínce na swingového zpěváka Richarda Adama (14. 11. 1930-14. 10. 2017) většina z nich dodnes nostalgicky zamáčkne slzu v oku.
Zpěvák, od jehož úmrtí letos uplynulo pět let, zažil dobu své největší slávy v 50. a v 60. letech minulého století, ale koncertoval ještě ve svých 85 letech.
K Adamovým největším hitům patří Páni kluci, Cestář, Vlak jede krajinou, Granada, Šestnáct se víckrát nevrátí, Příliš mlád nebo Můj strýček. Zpěvák s podmanivým hlasem se ale do povědomí zapsal nejvíc písní Tina Marie z repertoáru amerického zpěváka Perryho Coma. Jen v Sovětském svazu, kde byl Richard Adam také populární, se jí na deskách prodalo přes milión kusů.
Němci ho považovali za svého
Českého swingaře ale milovalo i publikum v Německé demokratické republice, kde rovněž velmi často vystupoval. Zpíval zde většinou písně českých autorů, které nechal přetextovat do němčiny a s hity jako Zhasněte lampiony, Láska nebeská nebo Babičko, nauč mě charleston slavil u našich sousedů ohromné úspěchy. Zpočátku prý uměl říct německy leda tak: „Mám hlad, dejte mi buřta“, ale po několika letech mu jedna starší Němka po koncertu řekla: „Že vy jste Němec odněkud od českých hranic?“
Na pódium ho postrčil otec
Richard Adam vystudoval v letech 1946-1948 obchodní školu a jeho otec, řezník a uzenář, si původně představoval, že po něm jednou převezme řemeslo. Zpívání totiž nepovažoval za seriózní profesi. Nakonec to byl ale právě on, kdo svého syna doporučil orchestru Zdeňka Bartáka, kterému na vystoupení do Lucerny zrovna nedorazil zpěvák.
„Pusť k tomu mého kluka,“ řekl tehdy konferenciérovi, který měl koncert uvádět. „Všechny ty písničky zná a doma si je zpívá.“ Otec sice i nadále pohlížel na zpěv jako na „nestabilní zaměstnání“, ale syna v rozjezdu kariéry podporoval, a nakonec se dočkal i jeho koncertu ve vyprodaném sále Lucerny.
V roce 1950 získal Adam angažmá v tehdy nově založeném Orchestru Jaroslava Ježka a působil i s různými tanečními soubory v kavárnách a barech. Do širšího povědomí pronikal jako stálý host souboru Jaroslava Echtnera. První sólovou nahrávku pořídil s orchestrem Jiřího Procházky, řadu písniček nazpíval s orchestrem Dalibora Brázdy. V roce 1957 vyhrál národní soutěž taneční písničky a později se stal stálým hostem Orchestru Karla Vlacha. Na kontě má kolem 330 nahrávek, z nichž 250 bylo pro rozhlas a zbytek pro Supraphon.
Dodával informace CIA
Po sametové revoluci Adam prozradil, že ho americká výzvědná služba CIA naverbovala ke spolupráci, za což byl v letech 1966-1968 ve vyšetřovací vazbě. Zpěvák nic nepřiznal, a protože StB neměla dostatek důkazů, byl obviněn ho z mezinárodního prodeje briliantů.
Šlo samozřejmě o vykonstruovanou kauzu, ale jinak by ho nemohli vazebně stíhat. A pašerák se soudruhům hodil do krámu. Po propuštění na svobodu přišla normalizace a Adam čelil vlně zákazů, ústrků a politických perzekucí. Nesměl například vystupovat v rozhlase ani v televizi, a tak postupně sešel z očí i z mysli.
Ženatý, ale bez manželky
Zpěvák se sametovým barytonem se nikdy netajil svou slabostí pro něžné pohlaví. Kuriózní je, že krátce před svou smrtí podal po skoro padesáti letech manželství s tanečnicí Ájou Farkačovou (79) žádost o rozvod.
Uváděl, že manželství je nefunkční, protože jeho žena žije řadu let v Itálii a vídají se jen sporadicky. Rozvést se ale nestihl. A perlička na závěr: zpěvákovou sestřenicí byla známá herečka Jaroslava Adamová (†87).
