Článek
Před kamerou se tento sympaťák objevoval hlavně v 70. a 80. letech minulého století, dnes je Marcel Vašinka (*2. 10. 1954) znám především díky dabingu. Herec pravidelně propůjčoval hlas např. Nicolasi Cageovi nebo Richardu Gereovi a namluvil také dvoumetrového Mosese Hightowera v sérii komediálních filmů Policejní akademie nebo vrchního agenta Leroye Jethro Gibbse v seriálu Námořní vyšetřovací služba.
V jednom rozhovoru se Vašinka svěřil, že posledně jmenovaná dabingová role mu přirostla k srdci nejvíc. Samotný dabing je podle něj dost náročná herecká profese a například namlouvání kreslených filmů je mnohdy i o hlasivky. „Musíte nadabovat každý skřek, hek, úlek, skok atd.“ řekl o své práci.
Jméno jako forma vzdoru
A jak přišel ke svému křestnímu jménu, které v našich končinách nebylo v 50. letech zrovna obvyklé? Hercova matka jím chtěla vyjádřit svůj vzdor vůči tehdejším poměrům – Marcel je francouzské jméno, které se v dobách budování zářných zítřků opravdu nenosilo. Možná jím ale chtěla vzdát i hold spisovateli Marcelu Proustovi.
Talent měl v genech
To, že se Vašinka bude věnovat jednou kumštu, předurčily už jeho geny. Jeho otcem byl herec Vlastimil Vašinka a hercem je také strýc z matčiny strany Alois Švehlík (81). Herectví se ale věnoval i další matčin bratr Jaroslav Švehlík (†42).
Když byly Vašinkovi dva roky, rodiče se rozvedli. Malý Marcel vyrůstal nějaký čas se sestrou u prarodičů v Pardubicích a později se oba přestěhovali za matkou do Prahy, kde bydleli ve vlhkém suterénním bytě. Vašinka se tehdy začal pohybovat ve společnosti podivných existencí, ale naštěstí se z ní záhy vymanil. Začal v Lidové škole umění hrát divadlo, podal si přihlášku na konzervatoř a byl přijat. Na konzervatoři prokázal tak výjimečný talent, že přešel rovnou na DAMU.
Po škole dostal v roce 1977 angažmá v Městských divadlech pražských, kde účinkoval mj. v inscenacích Mladý muž a bílá velryba, Jak je důležité míti Filipa, Těžká Barbora nebo Sen noci svatojánské. Když z MDP v roce 1993 odešel, sešel tak trochu z očí. Pracovně ale nezahálel, aktivně se angažoval právě v dabingu. V letech 1999 až 2001 působil v zájezdové divadelní společnosti Háta a v dalších letech s ní pohostinsky spolupracoval.
Džejms z Troškových Kameňáků
Na stříbrném plátně se objevil poprvé v menší roli studenta ve filmu Plavení hříbat (1975). I v dalších filmech ztvárňoval většinou epizodní postavy, vzpomeňme například studenta, který v komedii Marečku, podejte mi pero! (1976) hodí Tomáši Holému bonbón.
Víc příležitostí dostával Vašinka v televizi, v posledních letech se objevil například v seriálech Četnické humoresky (2000), Pojišťovna štěstí (2004), Vyprávěj (2009) nebo Expozitura (2009). Mohli jsme ho vidět i ve filmové trilogii Kameňák (2003, 2004, 2005).
Vším si musel projít sám
Co se soukromého života týče, Vašinku dlouhodobě trápily pocity osamělosti a odcizení. Chodil sice nějaký čas s jednou hereckou kolegyní, jenže stále vnímal, že do vztahu nedává všechno. A pak se zamiloval do muže a pochopil, co bylo pravou příčinou frustrace, která ho celou dobu provázela. Došlo mu, že je gay.
Nezapomínejme, že dospíval v době, kdy se o homosexualitě příliš nemluvilo. Vašinka dnes žije v dlouhodobém svazku s režisérem animovaných filmů Miroslavem Walterem a svůj harmonický vztah zpečetili v roce 2009 registrovaným partnerstvím.
