Článek
„Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství,“ říkával Horác Badman alias Hogofogo ve slavném Limonádovém Joeovi (1964). Bratr majitele Trigger Whisky Saloonu se pochopitelně hluboce mýlil. Pravdivější je totiž výrok, který pronesl anglický spisovatel Jerome Klapka Jerome (1859-1927): „Pijeme na cizí zdraví a ničíme si vlastní.“ O tom, že alkohol je metlou lidstva, svědčí bohužel i příběh talentovaného herce, zpěváka, dramatika, spisovatele a jednoho ze zakládajících členů satirického varietního divadla Večerní Brno Lubomíra Černíka (9. 10. 1924-3. 10. 1978).
Ve stylu Osvobozeného divadla
Osobnost Lubomíra Černíka upadla dnes téměř do zapomnění, což je velká škoda. Brněnský rodák byl totiž všestranný umělec, který vynikl nejen jako herec, ale i jako autor mnoha dramatických scének, skečů a her. Jeho otcem byl hudební skladatel, folklorista a sběratel písní moravských Kopaničářů Josef Černík.
Syn Lubomír vystudoval nejprve brněnské reálné gymnázium, a protože za nacistické okupace byl totálně nasazen, svůj sen o umělecké dráze si mohl začít plnit až po válce. Na JAMU začal studovat herectví a režii, a ještě v roce 1945 se dal do holportu s jazzovým skladatelem Sašou Reznikovem (†47), který je kvůli americkému občanství uváděn také jako Alexander Resnikoff, a scenáristou a režisérem Vladimírem Sísem (†76).
V divadélku Směr uvedli satirickou revui ve stylu Osvobozeného divadla Haló, volá Země. Autorem hudby byl Reznikov, texty dodali Černík se Sísem, kteří také ztvárnili hlavní role. Revue měla úspěch, dosáhla padesáti repríz a některé písně se místně ujaly.
Na legendární brněnské scéně
JAMU Černík absolvoval v roce 1950 a po krátkých angažmá v Horáckém a Těšínském divadle nastoupil v Brně do divadla Julia Fučíka, kde hrál titulní roli v satirické hře Byl Filip Filípek, nebo nebyl? Jeho hvězdný okamžik však přišel až v roce 1959, kdy se stal jedním ze zakládajících členů divadla Večerní Brno. Jednalo se o jediné satirické divadlo v republice, které ve svém počátečním období stavělo repertoár především na improvizovaných estrádních večerech. Svou náplní a formou tak tvořilo jistou protiváhu tvorby pražského divadla Semafor.
Ve Večerním Brně se objevili mimo jiné i Eva Pilarová (†80), Miroslav Horníček (†84) nebo Waldemar Matuška (†76). Černík zde působil jako dramaturg, spoluautor skečů i celých her. Připomeňme alespoň Revolver a polibky z roku 1961 nebo Akci H z roku 1963, kterou napsal se souputníkem Vladimírem Fuxem (†86).
Zúročil zde pochopitelně i svůj komediální talent a vystupoval také jako herec, například v Hamletovi IV. či v Králi Vávrovi. Kromě toho stačil ještě konferovat koncerty Orchestru Gustava Broma a psát písňové texty. Výraznou polohu našel také na estrádních pódiích, na nichž bravurně využíval své parodické schopnosti.
Film byl k Černíkovi skoupý – do svých filmů ho ale rád obsazoval režisér Juraj Herz (†83). Ve snímku Znamení raka (1966) mu nabídl roli doktora Petery, ve Dni pro mou lásku (1976) mu svěřil úlohu květináře Kabáta a v Devátém srdci (1978) policejního rady.
Démon nad ním zvítězil
Velkým problémem tohoto všestranně nadaného umělce byl alkohol. Zpočátku mu pomáhal překonávat stres, ale pak už jeho život zcela ovládl. Černík o svém marném boji s tímto démonem napsal skvělou knihu Chobotnice, která vyšla až po jeho smrti.
V knize, která začíná v okamžiku, kdy jejího hrdinu už pevně sevřela chapadla chobotnice a on pije každý den víc a víc, popsal Černík totální rozklad své osobnosti i šílené vnitřní běsy, jež jako alkoholik prožíval. Je to velmi silný příběh a rozhodně stojí za přečtení.
Umělec s talentem od pánaboha zemřel předčasně, necelý týden před 54. narozeninami. Kromě skvělé Chobotnice po něm zůstaly desítky písňových textů, několik zvukových záznamů jeho divadelních a estrádních vystoupení, ironický rozhovor ve sborníku Kabaret Večerní Brno, texty divadelních her a skečů a pár filmových rolí…
