Článek
U diváků i kritiky Zdeněk Podskalský (†70) prorazil komedií Kam čert nemůže (1959) s Janou Hlaváčovou (81) v hlavní roli; režíroval také oblíbené filmy Noc na Karlštejně (1973), Drahé tety a já (1974), Kulový blesk (1978), Trhák (1980) či Křtiny (1981).
Ovšem jeho mistrovským dílem jsou bezesporu Světáci (1969) - příběh tří nevzdělaných fasádníků, kteří zatouží proniknout do „velkého světa“ a strávit noc po boku krásných intelektuálek.
Měl z něj být inženýr
Zdeněk Podskalský (18. 2. 1923 – 29. 10. 1993) si už od mládí přál hrát na prknech, která znamenají svět. Když mu bylo 16 let, dostal v ochotnickém souboru první vytouženou roli, ale jeho účinkování skončilo fiaskem.
Pár vět, které měl říct, ztrémovaně vykoktal, a bylo po divadelní kariéře. To ho ale od kumštu neodradilo, i když rodiče jeho snažení nepodporovali. Tatínek chtěl syna inženýra. Podskalský proto musel nejprve vystudovat elektroprůmyslovku a k divadlu se dostal alespoň teoreticky až po válce. Na pražské filozofické fakultě vystudoval totiž kromě několika dalších oborů i divadelní vědu.
Točil divácky vděčné filmy
Současně studoval i na FAMU a nakonec také na Vysoké filmové škole v Moskvě (VGIK), kterou absolvoval v roce 1954. Později se režijně zaměřil výhradně na tvorbu komedií. Kritika mu to občas připomínala a vytýkala mu, že v jeho filmografii se nevyskytuje ani jeden dramatický příběh. Nicméně diváci jeho filmy milují dodnes.
Zdemolované policejní auto
Ne vždy ale natáčení probíhalo podle režisérových představ. Podskalský se přitom vždycky snažil být nad věcí, a pokud ho něco trápilo, svěřil se jen svému deníku. „Pátý den. Dnes jsme nenatočili vůbec nic, pršelo. Hála a Štědrý se pěkně zlinkovali, měli zpívat a nezpívali,“ zapsal si, když točil Noc na Karlštejně.
Kuriózní historku, která se přihodila při natáčení komedie Drahé tety a já, prozradil i jeho syn Zdeněk Podskalský mladší (61): „…potřebovali narychlo policejní vůz, který neměli. Přesvědčili proto kapitána na místní policejní stanici, ať jim půjčí jejich. Nejenže kaskadér během hodiny auto zničil, ale když ho odváželi, byl tam propadlý poklop a auto spadlo do fekální jímky. Když ho vytáhl jeřáb, bylo nepojízdné a po strop plné fekálií. Průjezd vesnicí policejním autem se tak stal nejdražším záběrem celého filmu.“
Pravý renesanční člověk
Byl to bytostný intelektuál, kterého měli všichni rádi – včetně herců, kteří oceňovali jeho nekonfliktní a elegantní styl režírování. Do barokní věže na rohu Mostecké ulice, kde bydlel, zval Podskalský často přátele z uměleckých kruhů.
Návštěvy pak ohromoval spoustu různých starých strojků a mechanismů, které sbíral a opravoval. Přítomné překvapoval i svou hrou na kytaru a zpěvem. Jeho dlouholetá životní partnerka Jiřina Jirásková (†81) v jednom rozhovoru prozradila, že na rozdíl od ní také velmi dobře tančil. Režisér chodil velmi rád i do přírody, v oblibě měl zejména ptactvo a byl rovněž vášnivým houbařem.
Smutné výročí
Jeho manželkou byla překladatelka Tamara Podskalská. Část života prožil i po boku herečky Jiřiny Jiráskové, kterou často obsazoval do svých filmů. V těchto dnech si připomínáme 26. výročí jeho odchodu. Zdeněk Podskalský je pochován v Malenicích na Strakonicku, které byly jeho srdeční záležitostí už od útlého dětství.
