Článek
Večírky, pařby, spousta alkoholu, do toho kouření a problém byl na světě. Řeč je o Vláďovi Šafránkovi alias Šafrdovi (44), zpěváku kapely Walda Gang, který loni v polovině roku přímo na pódiu zkolaboval kvůli plicní hypertenzi a vážným srdečním problémům. Má za sebou nejhorší rok života a do budoucna vlastně neví dne ani hodiny, kdykoli může dojít k nejhoršímu. Genetické vlohy a nezřízený životní styl si vybraly svou daň. „Upadl jsem i do kómatu a bojoval o život,“ přiznal Super.cz
„Už deset let mám problémy s plicní hypertenzí, což je nemoc, u které je většinou doba přežití maximálně právě deset let. Takže jsem prakticky za horizontem. Hypertenze je vlastně vysoký tlak v plících, mám velmi vysoké hodnoty. Většinou s tím mají problém chlapi v pětašedesáti, mně to i kvůli životnímu stylu začalo o třicet let dřív. Do toho se přidal problém se srdcem, úplně se mi domrvila srdeční chlopeň. Když se mi uzavře, je po mně,“ prozradil Super.cz Šafrda. Podle lékařských statistik má většina pacientů špatnou prognózu, k úmrtí často dochází kvůli pravostrannému srdečnímu selhání.
Kvůli zdravotním problémům zpěvák Walda Gangu devět měsíců nevystupuje. „Čeká mě operace, do břicha mi zavedou věc, která bude z plic zásobovat srdce kyslíkem. Teď si musím píchat takovou pumpu do břicha a dost to bolí. Časem, kéž by už za tři měsíce, snad už budu moci na pódium aspoň na pár písniček. Ale uvidíme. Už je vybraný náhradník, má to podle mě v sobě, snad ho fanoušci přijmou,“ tvrdí.
Šafránek si užil své. „Přes čtyřicet dní jsem teď byl ve špitále, dvanáct dní na JIPce. Myslel jsem, že umřu. Upadl jsem tam i do kómatu, dostal jsem virózu a našli mi v krvi meningokoka. Kolem mě na oddělení umírali se stejnou diagnózou i mladší chlapi. Paradoxně mě to nakoplo. Zařekl jsem se, že nejsem chcípák a že tam rozhodně nezemřu,“ vybavuje si Vláďa, který má velké problémy s dechem, zadýchá se i po jednom jediném kroku.
„Koncerty před tím kolapsem pro mě už byly utrpení. Strašně jsem se trápil, tušil jsem, že mám nějaký problém. Hrozně jsem zvodnatěl. Když mě vezli do špitálu, měl jsem dvaadevadesát kilo, vytáhli ze mě přes dvacet kilogramů vody,“ vzpomíná.
Teď už je pár dní doma a říká, že právě kvůli tomu se cítí lépe. A všichni kolegové a přátelé mu vyjadřují podporu a přejí mu, aby se s nemocemi, byť by se to rovnalo skoro zázraku, vypořádal.
