Článek
Nejraději a také nejdéle daboval komisaře Heinze Haferkampa z německého seriálu Místo činu. Stále disponuje nezaměnitelným, hlubokým hlasem. Ovšem nejen tím bodoval Jiří Klem u žen. Ztepilá postava a ostře řezané rysy ho předurčovaly pro role milovníků i padouchů.
Má za sebou desítky divadelních, filmových a televizních rolí. Kvůli mužnému, charismatickému hlasu se prosadil v dabingu, za který mu byla v roce 2019 udělena Cena Františka Filipovského. Jiří Klem (78) o sobě hrdě prohlašuje, že je podkrkonošský chachar.
Pochází z Liberce, tehdejších Sudet, ale dětství a mládí prožil v Červeném Kostelci u Náchoda. V Úpici, kde absolvoval střední školu, hrál ochotnické divadlo a tahle záliba ho přivedla na pražskou DAMU. První angažmá získal v legendárním Divadle za branou.
Štíhlá postava, mužný zjev, v němž bylo cosi tajemného, zajímavě zabarvený hlas, není divu, že se stal jedním sex symbolů tehdejší doby, že dostával role milovníků, ale i padouchů. „Obdivoval jsem krásu a něhu žen, to je pravda. Úhyb by byl, kdybych řekl, ano, byl jsem mockrát přemožen jejich krásou. Já je nechtěl svádět, ony šly dobrovolně,“ přiznal Super.cz.
„Můj šéf Otomar Krejča (†87), zakladatel Divadla za branou, mi jednou řekl: Prosím tě, Kleme, co je v domě, není pro mě! Já mu na to odpověděl: Ale pane režisére, vy se toho moc nedržíte, že? Já se vám do toho nijak nepletu, nechte to na mně, já to nějak zvládnu,“ vypráví Jiří Klem.
Od té chvíle to mezi nimi skřípalo, ješitnost a skrytá komnata zafungovaly. Už si nesedli, pouštěli se do sebe. Klem se rozhodl jít pryč, Krejča se zachoval velkoryse, dal mu vynikající posudek.
„Láďa Potměšil s partou mě potkal ve Viole, jak sedím sám, bez společnosti u sedmičky červeného. Řekl jsem mu, že dám v divadle výpověď. Prý, ať se poptám v Realistickém divadle, že za Josefa Čápa shánějí náhradu, tzv. charakterního milovníka.
Hostovačka dopadla dobře, byl to jeden z mých nejpozitivnějších životních kroků, protože jsem tam až do roku 1994 prožil neuvěřitelné pracovní štěstí. Pracoval jsem s režiséry Lubošem Pistoriem, Františkem Laurinem, Ivanem Glancem a s Petrem Paloušem.“
Nás zajímalo, jak a kde se seznámil se svojí paní. Došlo k tomu na půdě Divadla za branou, kde zkoušeli hru Josefa Topola Kočka na kolejích a také Intermezzo (1967). V té inscenaci jako jedna z mladých děvčat dělala stafáž Marta, studentka nástavby ekonomické školy.
„Tam jsem se natvrdo zakoukal. Pak byl sňatek jaksi nezbytný,“ komentuje jejich lásku. Brali se 30. června na pražském Karlově náměstí, na Novoměstské radnici, a nevěsta těsně oslavila 17. narozeniny. „První dcera byla už zřetelně patrná na její postavě i ve volných šatech.“
Za svědka mu šel jeho celoživotní kamarád, herec Oldřich Vlach. A jak je vidět, akt pojal zodpovědně, protože Klemovi jsou spolu 52 let! Starší dcera Karin (52) se narodila čtyři měsíce po svatbě, za sedm let přišla na svět Tereza. „Vážím si toho, protože občas byl náš vztah lehká Itálie. Oceňuji, že mi rodina umožnila se věnovat koníčkům, zejména divadlu.“
Ač pochází z hor, miluje moře, možná proto, že je narozený ve znamení Ryb. Častokrát jezdili s manželkou do Řecka, na Korfu, na pevninskou část, mnoho let s příjemnou partou do rybářské vesnice Ligaria na Krétě, kde nebyl žádný hotel, diskotéka, ale svatý klid.
„Potkali jsme se tam s Pepíkem Somrem a jeho družkou Zuzkou. Ten šel ráno první k moři a měřil teplotu vody, což byl jeho každodenní rituál. Těšili jsme se na to, jak malé děti. Na tohle místo jsme jezdili 11 let po sobě.“
Po ránu plaval, zatímco žena ještě spala, pak dělala snídani. Sledoval, kdy zamává, aby šel snídat. „Až smyslově mě přitahovalo plavání na širé moře proti slunci,“ vyznává se herec, který miluje výtvarné umění, Super.cz.
Psával vtipné veršíky kolegům k premiérám a teď vyznání malířům. Třeba Leonardovi da Vinci k obrazu Dáma s hranostajem: „Stále si s láskou rádi hrajem, i když nás věk už drží v klinči. Půvabné dámě s hranostajem, šeptá Leonardo z Vinci.“
