Článek
Mimořádně pohledná tvář, štíhlá postava a dokonalé vystupování předurčovaly tohoto herce do rolí nejrůznějších milovníků, elegánů, dobře situovaných podnikatelů a mladých mužů z lepší společnosti.
Na stříbrném plátně se objevil s celou plejádou slavných hereckých kolegyní, mj. Natašou Gollovou (†76), Věrou Ferbasovou (†62) či Adinou Mandlovou (†81), a zářil v komediích Eva tropí hlouposti (1939), Kristián (1939), Přítelkyně pana ministra (1940), Katakomby (1940) či Roztomilý člověk (1941).
Mnohé z filmů, ve kterých Raoul Schránil hrál, sice nesplňovaly estetická měřítka filmových kritiků a náročných diváků, většině publika ale vyhovovaly. Díky tomu se tento herec stal velkou hvězdou a obdivovaným i hojně pronásledovaným idolem paní a dívek. „Někdy jsem se musel před ženami spasit útěkem. Dokonce velmi často,“ přiznal Schránil po letech.
Farář ho nechtěl pokřtít
Narodil se před 110 lety v Mostě (24. března 1910) do velmi dobře zajištěné rodiny. Jeho otec, ministerský rada, mu křestní jméno vybral podle svého francouzského přítele. Jenže pan farář řekl, že na seznamu svatých žádný Raoul není a odmítl chlapce pokřtít. Rodiče mu proto dali více jmen, konkrétně Rudolf Marian Raoul Kristian, a farář nakonec se křtem souhlasil.
Mladý Raoul navštěvoval školy ve Vídni, v Praze, v Lužici a čtyři roky strávil na lyceu Carnot v Dijonu. Díky tomu uměl výborně německy a francouzsky a čekala ho zářná kariéra v diplomatických službách nebo v cestovním ruchu.
Po škole sice začal pracovat jako recepční v jednom luxusním hotelu, ale pošilhával po kabaretu a divadle, které ho nadchly už ve Francii. Nakonec se dostal do Divadla Vlasty Buriana a netrvalo dlouho, a pohledného mladíka si všimli i filmaři. Před kamerou debutoval v roce 1935.
Co je v domě, není pro mě…
Ženy mu padaly k nohám, ale on měl oči jen pro svou manželku Růženu, která byla manekýnou v jednom kožešnickém salonu. Kromě fanynek ho balila i kolegyně Adina Mandlová, která mu sama strčila do kapsy klíče od svého bytu.
On ale jejím svodům nepodlehl. Těžko říct, jak se s kopačkami odmítnutá herečka smířila, každopádně Schránil byl své ženě věrný. Navíc byla prý stejný typ jako Mandlová. Měli spolu dvě děti, ale po nějaké době se rozvedli a Schránil se později oženil podruhé. S o dvacet let mladší herečkou Věrou Liškovou (†72) žil až do své smrti.
S noblesou sobě vlastní
Elegán ve fraku neměl po roce 1948 na růžích ustláno. Filmové příležitosti pro jeho typ nebyly, a navíc vadil i jeho lepší, tj. nedělnický původ. Schránil se tehdy svěřil známému, že zvažuje emigraci a krátce nato ho odvezli k výslechu. Přestože se obvinění neprokázalo, odseděl si téměř rok v kriminále. Poté pracoval jako dělník a zeměměřič.
Od roku 1953 se postupně vracel ke kumštu. Působil mj. ve Varieté u Nováků či v kabaretu Alhambra a v 60. letech pak získal stálé angažmá v divadle v Mladé Boleslavi.
Objevoval se také v epizodních rolích v nejrůznějších filmech a seriálech - zmiňme aspoň Stříbrný vítr (1954), Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976), Dynastie Nováků (1982), Létající Čestmír (1983) či Bylo nás pět (1994). Vždy noblesní Raoul Schránil, který byl jedním z nejoblíbenějších milovníků českého filmu, zemřel 20. září 1998.
