Článek
Mladý herec Petr Uhlík zaujal široké divácké publikum jako představitel sériového vraha a kanibala Ladislava Hojera v minisérii Metoda Markovič: Hojer. V obsáhlém rozhovoru jsme ale neprobrali jen jeho práci, ale i soukromí. Loni na podzim se teprve jako čtyřiadvacetiletý oženil.
„Divácké reakce jsou zatím podezřele skvělé, nesetkal jsem se ani s jedinou negativní,“ je nadšený Petr. Jediný, kdo má s jeho rolemi trochu problém, současně se totiž objevuje také jako narkoman v minisérii Adikts, je jeho maminka. „Táta je nadšený, ale maminka je citlivá. Je jí to nepříjemné, ale ne tak moc, aby to nedokoukala. Když se spolu bavíme, vždycky trne, co bude dál,“ svěřil se s tím, že v nejcivilnější roli ho uvidíme ve druhé a třetí sérii Krále Šumavy.
V Metodě Markovič si jedinou z obětí, která vrahovi vyvázla, zahrála jeho novomanželka Andrea Uhlík Berecková. „Roli dostala přes casting a nepřijdeme spolu do kontaktu,“ upřesnil, že ji na place škrtit nemusel. S o pět let starší kolegyní se poznal v divadle, Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde byli oba v angažmá. Petr už odešel, s natáčením pravidelnost v divadle nestíhal. Jeho žena tam zatím zůstává.
„Přišli jsme do angažmá současně, dělali jsme tam spolu skoro všechno. Bylo to hodně intenzivní a tím, že jsem odešel, se hodně změnilo. I náš vztah ve smyslu toho, kolik jsme spolu trávili času. Byli jsme spolu vlastně nonstop v práci i ve volném čase. Takže to byla změna i v dospělejším vnímání vztahu, vážení si společného času. Jsme si vzácnější a o to víc je ten společný čas speciální,“ svěřil se a v našem videu vyprávěl také o jejich svatební cestě na ostrově Réunion.
A proč se vlastně ženil tak mladý? „Měl jsem potřebu po činech, které, mám pocit, mizí mezi lidmi. Chtěl jsem udělat něco, co má větší dosah než o něčem jenom mluvit,“ vysvětloval. Jak nám prozradil, zakládat rodinu ale zatím v plánu nemají. „Nevím. Necítím se na ten společenský tlak,“ míní. V plánu je ale stěhování z Prahy, kde žijí v pronajatém bytě. „Čím dál tím víc řešíme odstěhovat se z Prahy. Cítíme potřebu vnitřní samoty a přírody,“ uzavřel.
