Článek
Víte, co předcházelo tomu, než Žanek Husa zkalil v Pakostnici? „Tak mu mázli železa na perutě a šópli ho do kameňa, tam ho klendra štengrovala, kelcny se mu furt lágrovaly, chálka levá, škopek z toho paf, akorát samé tvrdé giňál, samé vasr, vo válcách žádné hantec...“ Anebo co jsou to Mlata na Bílendě 16 kilo 20? Cajzlové budó mít v řepě pustevnu, ale Brňáci rozumijó.
Příběhy o smrti Jana Husa v Kostnici a o bitvě na Bílé hoře sepsal znalec a propagátor brněnského hantecu Franta Kocourek (21. 2. 1947 – 7. 7. 1991). Tento herec, bavič, silák, který dokázal přetrhnout balíček karet nebo překousnout pětikorunu, a významný představitel brněnské bohémy 60. až 90. let minulého století byl vpravdě renesančním člověkem. Psal také básně, hrál v divadle, zpíval a tančil ve folklorním souboru, a kromě toho všeho se proslavil celou řadou happeningů.
Přátelství s Donutilem
Historky s Frantou Kocourkem dává rád k dobru i jeho kamarád Miroslav Donutil (70). Protože zní leckdy neuvěřitelně, někteří lidé se domnívají, že jde o fiktivní postavu, kterou si herec vybájil. Není to pravda. Pojilo je skutečné přátelství a oba byli aktéry mnoha připomínaných happeningů.
A co se Kocourkových znalostí hantecu týče, sepsal v něm i historickou povídku Jak Žanek Žižkové z Trocnovýho šeredně vybóchal křížatý. Podle autora byl Jan Žižka „správné mlatař. Hókalo se to vo něm a vo celé jeho mlatařské sajtně v každým štatlu a gómali to aji v Rajchu.“
Zlatý slavík pro moravského barda
K nejpovedenějším Kocourkovým recesím patří jeho pokus ovlivnit v polovině 70. let pěveckou anketu Zlatý slavík. Díky osobnímu nasazení a vykupování hlasovacích lístků Mladého světa (k čemuž vydatně přispěli i studenti a kamarádi, například Miroslav Donutil desetikorunou a Felix Slováček dokonce padesátikorunou) se mu málem podařilo posadit na pěvecký trůn „neznámého moravského barda se zajímavým témbrem a skvělým frázováním ojedinělých textů“ Rudyho Kovandu (†40) ze skupiny Los Brňos.
Kovanda byl přitom hudební antitalent, a i když měl díky této akci našlápnuto do první desítky, v oficiálním žebříčku nakonec nefiguroval – údajně proto, že neměl nahrávky před komisí. Skutečnost ale byla taková, že když se zjistilo, že jde o fór, Kovandovy hlasovací lístky byly skartovány.
Moderní gladiátor
Kocourkův dospělý život lemuje řada stěží uvěřitelných historek, u nichž ani pamětníci nedokážou s jistotou odlišit, kde končí jejich reálný základ a začíná bujná fantazie. Franta Kocourek byl ale nejen recesistou tělem a duší. Byl to i známý silák, jehož kousky byly doslova dechberoucí.
K jeho vyhlášeným výkonům patřilo tažení železničního vagónu v zubech nebo číslo, kdy ležel pod dřevěnou deskou, a nechával se přejet osobním automobilem. Základ pro své silácké kousky získal v zápasnickém oddíle brněnské Zbrojovky. Koncem 60. let vystupoval pod přezdívkami Boris Tyger nebo Zlatý Torro i ve vídeňských kabaretech. Doma hrál v Mahenově divadle, a hlavně v Divadle na provázku; objevil se také v několika filmech, například v Baladě pro banditu (1978) či Káře plné bolesti (1985).
O žert bohužel nešlo
Kocourkovu náhlou smrt považovali mnozí jen za jednu z jeho dalších recesí. Silák a moderní gladiátor ve vynikající formě seděl s přáteli na obědě v restauraci, když mu nečekaně selhalo srdce.
Přátelé a fanoušci odmítali zprávě o „Kocórově“ smrti uvěřit. Den po ní se totiž ještě objevil v televizi při vystoupení na Náměstí Svobody. Československá televize ale tuto show vysílala ze záznamu. Po pohřbu už o Kocourkově skonu nepochybovali ani ti největší optimisté.
