Článek
Na Televizi Seznam se 23. února od 20.15 hod můžete těšit na Kalamitu (1980) – film Věry Chytilové, který je podobně jako její Panelstory (1979) trpce úsměvným podobenstvím s rysy komunální satiry, a patří právem do zlatého fondu naší kinematografie.
Kalamitu nechtěl nikdo točit
Příběh mladého strojvůdce Honzy je stejně jako ostatní filmy této režisérky výsledkem kompromisů, jež si autorka vyvzdorovala na barrandovské dramaturgii. Ta jí přitom projekt sama nabídla, protože o látku nebyl kvůli náročné realizaci v zimních exteriérech zájem.
Scénář Josefa Šilhavého Chytilová přepsala, takže z „konsolidačního“ příběhu o vysokoškolákovi nacházejícím nový smysl života mezi nádražáky se stalo hořce zábavné podobenství o soudobém Československu. Vznik Kalamity proto neohrožovala jen nevypočitatelná příroda, ale i cenzurní zásahy a tlaky.
Příležitost pro herce z malých scén
V hlavní roli Chytilová poskytla první velkou příležitost tehdy dvaatřicetiletému Bolku Polívkovi. Po jeho boku se coby Majka objevila také Polívkova kolegyně z Divadla na provázku Dagmar Bláhová, jež excelovala už v režisérčině Hře o jablko (1976). Svůj zájem o herce zvyklé improvizovat na malých mimopražských scénách, zde Chytilová kromě brněnského Provázku potvrdila i obsazením Jany Synkové, Jaroslavy Kretschmerové a Jana Schmida z původně liberecké Ypsilonky.
Svěrák měl podmínku
Další výraznou osobností, kterou Chytilová do filmu přizvala, byl jazzman Laco Déczi. Ten se sice objevil jen v epizodní úloze strojmistra Doudy, nicméně se svou trubkou se postaral o působivý hudební doprovod filmu. Déczi měl přitom původně hrát výraznější roli učitele, ale zřekl se jí, a tak do ní Chytilová nakonec obsadila Zdeňka Svěráka.
Traduje se, že roli přijal pod podmínkou, že na něj režisérka, která byla všeobecně považována za hysterickou tyranku, nebude řvát. Přeobsadit se musela i postava babičky, kterou původně hrála hospodyně Věry Chytilové Klára Emingerová. Ta totiž během přerušení natáčení v letech 1978 až 1979 náhle zemřela. Její roli pak převzala herečka Marie Pavlíková.
Počasí, chřipka, cenzura
Natáčení komplikovala kromě počasí a sněhu, kterého bylo buď příliš mnoho, nebo příliš málo, také chřipka, která postupně vyřadila z provozu prakticky celý štáb. Bylo proto rozděleno na několik etap – točit se začalo v letech 1978 a 1979, vždy v zimě. Film byl po míchačkách dokončen 10. dubna 1980, ale nebyl schválen. Další úpravy skončily 8. června 1981 a promítání bylo schváleno 12. listopadu 1981. Premiéra se konala 29. ledna 1982.
Kalamita přišla do kin bez reklamní kampaně a v novinách byla odsouzena za ošklivost a negativismus. I proto se na ni diváci jen hrnuli. Protireakce na sebe nenechala dlouho čekat a v centru Prahy ji postihl zákaz promítání.
Filmovalo se v Jablonci nad Nisou, Kořenově, na Smržovce, v nádražní budově Dolní Polubný a na trati mezi Harrachovem a Kořenovem. Scénář Kalamity vycházel původně z novinového článku o vlaku, který v USA zasypala lavina, a na Barrandově patřil k „ležákům“.
