Článek
Zdena Hadrbolcová odešla do hereckého nebe ve věku 86 let. Trápily ji zdravotní problémy, loni prodělala mozkovou příhodu. Do diváckého povědomí vstoupila rolí starostlivé maminky ve filmu Už zase skáču přes kaluže (1970). Těch maminkovských rolí ale ztvárnila Zdena Hadrbolcová během kariéry velké množství – připomeňme alespoň filmy Páni kluci (1975), Návrat idiota (1999) nebo František je děvkař (2008).
Zatímco většina herců měla ke kumštu blízko už v dětství, u Zdeny Hadrbolcové to bylo jinak. Toužila stát se novinářkou, ale protože její tatínek měl politický škraloup, dveře na žurnalistiku měla uzavřené. A tak se jako absolventka francouzského gymnázia přihlásila na DAMU, protože tam o přijetí či nepřijetí nerozhodoval kádrový posudek, ale talent. A toho měla Zdena Hadrbolcová naštěstí na rozdávání.
Osudové role maminek
Po absolutoriu hrála třicet let v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo Pod Palmovkou) a poté jsme ji mohli vídat na různých pražských scénách, mj. v Rubínu, Divadle Na zábradlí, Divadle v Řeznické aj. Svou filmovou kariéru začala Zdena Hadrbolcová drobnou úlohou v psychologickém dramatu Jiřího Krejčíka (†95) Probuzení (1959). Od té doby odehrála bezmála 130 rolí, přičemž éru vlídných, mírných a milujících maminek, tetiček a chápajících učitelek odstartovala právě úlohou Adamovy (Vladimír Dlouhý †52) maminky ve slavném dramatu Už zase skáču přes kaluže.
Z natáčení se dochovala i úsměvná vzpomínka. Režisér Karel Kachyňa (†79) chtěl jednou točit scénu, ve které měla její postava smažit lívance. Nastal ale problém – filmaři s sebou nevzali vejce a zkuste udělat lívancové těsto bez nich. Herečka si ale poradila. Zašla za jednou místní paní a vajíčko si u ní vyprosila.
Proč nechtěla děti?
Zdena Hadrbolcová hrávala sice maminky, ale sama děti nikdy neměla. Mateřství pro ni nikdy nebylo prioritou: „Byla to moje volba. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych měla svoje vlastní… Mnohokrát jsem přemýšlela, jak by se mi život změnil, kdybych děti měla a ony se třeba nepovedly. Je to celoživotní úvazek a někdy, jak vidím kolem sebe, je to nejen radost, ale občas je to i velmi těžké,“ říkala herečka, která se vdala jen jednou.
Manželství se studentskou láskou ale dlouho nevydrželo. Po této zkušenosti si řekla, že jeden karambol jí úplně stačí. Se svým životním partnerem dokumentaristou a kameramanem Jiřím Průchou žila pak dlouhá léta na psí knížku. Jejich vztah prý vydržel především díky obrovské vzájemné toleranci a možná i proto, že žili bez posvěcení úřadů.
Milovala psaní
Na žurnalistiku sice jít nemohla, ale láska k psanému slovu ji provází po celý život. V 60. letech psala fejetony z cest po Evropě do tehdy velmi respektovaných Literárních novin. Na kontě má i vlastní detektivní román Paraple paní Černé. A zúročila také své skvělé jazykové znalosti – kromě francouzštiny ovládá plynule angličtinu a italštinu, a tak pro Divadlo Na Zábradlí přeložila například hru irského dramatika Briana Friela s názvem Afterplay. Dokonce si napsala scénář pásma Ach, kdybyste věděli, s jakou okouzlující ženou jsem se seznámil v Jaltě.
