Článek
Když se před osmi lety objevil v médiích článek, že se našel utajený syn Jana Wericha, otočil se život Jiřího Wericha Petráška vzhůru nohama. Tehdejší ředitel Evropské obchodní akademie v Děčíně se ze dne na den stal veřejnou osobou. Vystudovanému inženýrovi se změnil život a vlivem okolností se začal okrajově věnovat umělecké stránce.
Petrášek věděl od osmdesátých let, že je synem slavného otce, ale nikdy to nikomu neřekl. Až později to někdo z jeho okolí zveřejnil.
„Nepustil jsem to já, to mohu odpřisáhnout. Když jsem to neudělal celou tu dobu, proč bych to dělal. To, že jsem jeho synem a adoptovaný, mi po smrti Jana Wericha řekla moje maminka – adoptivní Miluše Petrášková. Tehdy si mě s manželem vzali z kojeneckého ústavu jako rok a půl staré miminko,“ svěřil se Jiří Werich Petrášek.
O tom, kdo byla jeho biologická matka, se dodnes spekuluje. Sám Petrášek se k tomu vracet nechce, i když nevyvrací, že by jí mohla být slavná tanečnice, herečka a zpěvačka francouzského původu Manon Chafour, za níž Jan Werich jezdil do pražské Rybné ulice.
Pravdu se už ale asi nikdo nedozví, neboť Chafour zemřela v roce 1970 v Berlíně na zástavu srdce při převozu do nemocnice. „Ať se na mě nikdo nezlobí, ale za svoji maminku považuji Miluši Petráškovou, která mi s tatínkem dala výchovu, vzdělání, lásku a domov. Mé pravé matce nic nezazlívám, asi byla ve složité situaci, ale za svou skutečnou rodinu jsem vždy považoval právě Petráškovy,“ prozradil v pořadu Face To Face na Televizi Seznam Jiří Petrášek.
Své početí si Petrášek dedukuje z citací své nevlastní sestry Jany. „Otec mě často nechával na ulici a na dvě hodiny zmizel v některém domě,“ říkala Werichova jediná přiznaná dcera. A Petrášek na to reagoval slovy: „Takže takhle byl asi počat můj život. Jsem rád, že jsem se seznámil s lidmi, kteří mi spoustu řekli. Ať je to Ondřej Suchý, Jiří Suchý, Eva Tůmová – poslední hospodyně a rodinná přítelkyně rodiny Werichů.“
U Werichů se vždy scházela spousta lidí, měl rád lidi. Werichova vila byla vždy plná herců, umělců. Petrášek se s otcem potkal dvakrát, v době, kdy netušil, že je jeho synem. Z toho jednou na Kampě.
„Tehdy jsme se míjeli, já ho pozdravil, on odpověděl, a po takových dvaceti krocích jsme se oba otočili a dlouze se na sebe zadívali… Bylo to zvláštní,“ popsal vzpomínku na setkání s velikánem Petrášek. Možná, že tam napadlo Jana Wericha, že ty oči a ten pohled je mu povědomý.
„Jan miloval ženy, manželka Zdena to těžce nesla. Dcera Jana si prošla určitým nepříjemným životním obdobím, ať už šlo o alkohol a další věci… Ono nebylo vždycky jenom veselo. On měl ten život zajímavý, ale neměl ho jenom o legraci. Zejména ten soukromý život byl asi zřejmě dost složitý, když to člověk, byť zpovzdálí s velkou pokorou sleduje. Dívejme se na to normálníma očima, spousta věcí se děje i v jiných rodinách,“ uzavřel Jiří Werich Petrášek vzpomínku na svého slavného otce.
