Článek
Zrcadlo, Ona se brání, Správnej džob, Docela obyčejná píseň, Chtěl bych být víc než přítel tvůj, Láska prý – to jsou jen některé z mnoha písní zpěváka, kytaristy, muzikálového herce, hudebního skladatele, komika a moderátora Karla Černocha (12. 10. 1943 - 27. 12. 2007), od jehož smrti uplyne v těchto dnech 15 let.
Zpěvák s tříoktávovým hlasem byl vždycky osobitým a přesvědčivým interpretem, který do svého projevu vkládal talent, životní zkušenosti i nadhled. Nepatřil k interpretům jednoho vyhraněného žánru – během kariéry vystřídal bigbít, country i střední proud.
Co vše umí kytara
Karel Černoch vyrůstal na pražském Smíchově. Jeho rodiče se ale seznámili v Paříži, kde se otec učil vyrábět parfémy. Po návratu domů si v Praze otevřel firmičku, kterou mu po roce 1948 znárodnili. Jeho syn chtěl být původně malířem.
V devíti letech ale dostal kytaru, a když pak zjistil, že se na ni dají skvěle balit i holky, začal pilně cvičit. Studia na střední výtvarné škole nedokončil a vyučil se klempířem. Kromě jiných zaměstnání pracoval i jako kulisák Filmového studia Barrandov a ve volných chvílích zpíval hercům i režisérům.
Byl to Jan Werich (†75), kdo mu tehdy řekl, že by se zpíváním měl živit. Ještě před bigbítovou érou založil Černoch rokenrolovou skupinu s kamarády z Barrandova. Na vojně se pak potkal s Miloslavem Šimkem (†63) a Jiřím Grossmannem (†30) a založili divadelní soubor s malou kapelou. Pokračovali i po vojně. Jenže Černoch chtěl zpívat a Šimek s Grossmanem hrát.
Legendární Zrcadlo
První hit Procitnutí přišel v 60. letech se skupinou Juventus. V této kapele Černoch vyzrál jako zpěvák i autor a například jeho píseň Zrcadlo, ke které napsal hudbu, se s velkým úspěchem hraje dodnes. Tento hit zažil obrovský comeback i díky Petru Mukovi (†45).
Pyrrhovo vítězství
V roce 1969 zvítězil Černoch už jako sólista na prestižní soutěži Bratislavská lyra. Jenže jeho Píseň o mé zemi reagovala kriticky na nastupující normalizaci v Československu, a tak to bylo vlastně Pyrrhovo vítězství.
V reakci na to ho totiž na čas postihl zákaz činnosti. To ale nebyl jediný Černochův „prohřešek“ proti tehdejšímu normalizačnímu procesu. Soudruzi mu vytýkali i píseň 18 minut, jejíž text s vizí zkázy, přicházející z kosmu, byl interpretován jako paralela k invazi „spřátelených“ vojsk, ačkoli vznikla již v roce 1967. Zpěvák se tak stal rozvracečem státu…
Měl i herecký talent
Návrat na pódia a do médií se mu podařil po roce 1971. Musel ale vykonat sebekritiku, kterou po něm vyžadoval režim. Poté hrál mj. v klubech, dále v programu Evy Olmerové (†59) v pražském divadle Ateliér, s Country Beatem Jiřího Brabce a Naďou Urbánkovou (83) či s Petrou Janů (70).
Příležitostně vystupoval i jako herec. Společně s komikem Jiřím Wimmerem (†57) účinkoval také pravidelně v pořadu Možná přijde i kouzelník – každý si určitě vybaví, jak ho Wimmer trápil při „výuce“ maďarštiny nebo hry na housle. Svůj herecký a pěvecký talent uplatnil Černoch i v pohádkách Co takhle svatba, princi? (1986) nebo Ať přiletí čáp, královno! (1988). Objevil se také na prknech divadla Semafor ve hře Zuzana v lázni.
Po revoluci se Černoch stal úspěšným muzikálovým hercem a zpěvákem. V roce 2006 mu lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva, které o rok později podlehl. Zanechal po sobě syna Marka (53) a dceru Terezu (39), která je dnes také známou zpěvačkou.
