Článek
Zpočátku byl vesměs představitelem vedlejších postav, ale přesto vždy výrazný a velmi dobře zapamatovatelný. Proto se už od konce 30. let letech objevoval v téměř každém filmu.
Ztvárnil nejrůznější úředníčky, prodejce, kolemjdoucí, ale taky šplhouny Mazánka a Krhounka v legendárních snímcích Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939).
Hrál v nich sedmnáctileté studenty, přitom mu tehdy bylo už přes třicet. A i když se Filipovský v obou úspěšných komediích představil jako podlézavý šprt, sám moc dobrým studentem nebyl. V prvním ročníku gymnázia v Pardubicích propadl a musel jít studovat do Hradce Králové. Nedokončil ani filozofii na Univerzitě Karlově.
Malý postavou, ale velký vitalitou
Narodil se 23. září 1907 do umělecky založené rodiny. Otec byl flétnista v Prozatímním divadle a je tedy nabíledni, po kom František Filipovský podědil umělecké vlohy. Už jako malý kluk hrál na několik hudebních nástrojů a zpíval v kostelním sboru. Přestože ve filmech hrával nešikovné mladíky, kteří nedokážou ani kopnout do míče, ve skutečnosti byl velmi hbitý a aktivně sportoval.
Opora souboru ND
Profesionální divadelní dráhu zahájil v roce 1931 v Osvobozeném divadle. Strávil v něm sedm let a později se nechal slyšet, že právě tyhle roky byly pro jeho herecký život nejdůležitější. Během války hrál v Moderním divadle a Uranii. A v roce 1945 dostal nabídku, která se neodmítá – Národní divadlo.
Tomu zůstal věrný až do své smrti v roce 1993, přestože během života mnohokrát hostoval i na jiných scénách.
Televizní průkopník
Po válce začal Filipovský dostávat stále významnější role. Jednou z jeho nejvýraznějších televizních a filmových postav je inspektor Mrázek ze seriálu Hříšní lidé města pražského (1968) a navazujících čtyř celovečerních filmů. Zahajoval také historicky první vysílání Československé televize.
„Když se 1. května 1953 spouštělo první živé vysílání, hodinu a půl před začátkem mu zavolali, a přestože měl čas sotva na to, aby skočil do přistaveného auta, nakonec před kamerou excelentně zahrál Harpagona,“ vzpomínali na něj kolegové.
Žák překonal mistra
Když se po válce objevil dabing, bylo všem jasné, že ho jako skvělý imitátor zvládne na výbornou. Nepřekonatelný byl v dabování Louise de Funèse (†68), přitom se s ním osobně nikdy nesetkal.
Čím víc studoval jeho povahu, tím víc zjišťoval, že mají hodně společného - smysl pro humor, gesta, mimiku i temperament. Kuriózní je, že když český divák slyší Louise de Funèse v jeho rodné francouzštině, má jasno – „náš“ Filipovský byl lepší.
Po mrtvici ho zradil hlas
Herec byl od roku 1937 ženatý, s manželkou Hildou měl dvě děti, dceru Pavlínu (78), která se vydala v otcových stopách, a syna Jana, který v 80. letech pracoval jako technik v ČTK. Jediné ženě byl věrný celý život a nepatřil k sukničkářům.
Filipovský se v televizi objevil naposled jako Blekota v seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1990). Pak ho náhle zradilo zdraví. Postihla ho mozková mrtvice, po níž přestal mluvit. O tři roky později, 26. října 1993, odešel navždy.
