Článek
K českým fenoménům patří nejen chataření a chalupaření nebo houbaření, ale také tramping. Tento životní styl, který vznikl před více než sto lety, má vlastní pravidla, rituály i slang. Víte třeba, kdo jsou „astracháni“ nebo „paďouři“? Nebo co je to „cancák“, „klejm“ a „puchejř“? A kde byste u nás hledali Velkou, Zlatou či Hadí řeku? Každý správný tramp má okamžitě jasno, takže pokud tápete, musíte se některého z nich zeptat.
U trampingu nejde ale jen o výpravy do přírody s usárnou či teletem na zádech a nezbytným ešusem a celtou. Patří k němu i písně, zpívané pod širákem nebo v osadách u táboráků. Opěvují toulky do dálav, nádhernou přírodu, vzdálené země i kamarádství. Za jejich „praotce“, tedy tvůrce prvního trampského písňového textu, je považován Jarka Mottl (2. 2. 1900 – 31. 3. 1986), od jehož úmrtí uplynulo právě 35 let.
„Vlezenka“ do Ztracenky
„Devatenáctiletý Jarda chodíval za kamarády na Žofín a tady se doslechl o tom, že kdesi daleko proti proudu Velké řeky (Vltava, pozn. red.) planou každou sobotu ohně chlapců, prožívajících krásné chvíle. Byl zachvácen touhou zúčastnit se těchto večerů a tak, když sem byl jednoho dne pozván, složil pro jemu neznámou osadu písničku V záři červánků. Tato píseň… měla být vstupním doporučením do osady Ztracená naděje. A také byla! A tak Jarka zahájil roku 1919 svoji obdivuhodnou kariéru v nově pokřtěné osadě Ztracená naděje,“ řekl o Mottlovi další věhlasný trampský písničkář a spisovatel Bob Hurikán (†58).
Jako člen osady Ztracenka vytvořil Mottl později sbor Ztracenkáři, s nímž v roce 1929 nahrál desítky vlastních písní pro německou firmu Parlophone. V témže roce začal se stejným sborem, pojmenovaným ale Mottlova parta, spolupracovat také s Osvobozeným divadlem a orchestrem Jaroslava Ježka (†35), který na Ztracenku jezdil jako host. O této legendární osadě musíme říct alespoň pár slov: byla založena v roce 1918 poblíž jednoho z nejromantičtějších míst vltavského údolí, Svatojánských proudů. Název si první osadníci zvolili podle tehdy promítané němé filmové kovbojky The Valey of Lost Hope – Údolí ztracené naděje.
Nestárnoucí texty
Autor první trampské písně byl vyhlášený romantik s otevřeným srdcem, který své pocity dovedl vyjádřit a převyprávět písničkami. K písni V záři červánků rychle přibyly další – Arizona, Bessie, Cariboo, Dakota, Hledám děvče na neděli, Kajak, Maminko, mámo, Marta, Na osadě hráli nebo Ztracenka zpívá. Mottlova tvorba ovlivnila trampské hnutí a dala mu nezapomenutelnou a svéráznou podobu. Jeho písničky jsou melodické, dobře zapamatovatelné a mnohé z nich zlidověly.
Ve filmu i v operetě
Jarka Mottl ale tvořil i mimo úzkou oblast trampských písní. Jeho texty zpíval například i Vlasta Burian (†70) ve filmech To neznáte Hadimršku (1931) nebo Anton Špelec, ostrostřelec (1932). Původně vyučený kuchař byl zkrátka velice plodnou tvůrčí osobností širokého žánrového i profesního záběru – napsal přes 700 textů, z toho asi 100 na vlastní hudbu. Od roku 1936 se Mottl společně se scenáristou, textařem, libretistou (a trampem) Karlem Melíškem (†37) a skladatelem Josefem Stelibským (†52) podílel i na vzniku mnoha operet.
První společné dílko této trojice neslo název Podej štěstí ruku a uvedlo je Tylovo divadlo v Nuslích (dnes Divadlo Na Fidlovačce). Následovaly další, mj. Petříček a Pavlíček, Hotel Riviéra, Ostrov milování či Dívka na plakátě. V každé z nich zazněla celá řada dodnes populárních melodií: Tvůj bílý šátek, Polibek na rozloučenou, Bramborová placka aj.
Po roce 1948 působil Jarka Mottl jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Na milovanou Ztracenku jezdil až do pozdního věku. Když v roce 1986 zemřel, na jeho pohřbu zazněla jedna z prvních písniček, které otextoval ve 20. letech: „Kamarádi, kamarádi, chvěje se nám hlas – proč vy jenom, kamarádi, opouštíte nás…“