Článek
Jiřího Wimmera (21. 9. 1943-25. 1. 2001) známe všichni především jako skvělého komika – stačí připomenout jeho legendární scénky s Karlem Černochem (†64) v zábavném pořadu Možná přijde i kouzelník.
Wimmer byl ale také všestranně nadaný umělec, který psal básně, měl pěvecké a hudební nadání, vymýšlel a kreslil anekdoty, rád sportoval a miloval tenis. Kromě toho hrál nohejbal, rád a dobře vařil a těšila ho přízeň něžného pohlaví. Vždycky vykazoval nadmíru energie a ctižádosti a už jako dítě bavil svým osobitým humorem rozvětvenou rodinu i spolužáky ve škole.
Nechtěl být jen komikem
I když v jeho životě hrál velkou roli sport, nakonec skončil na DAMU, kde se mimo jiné spřátelil s hercem Luďkem Sobotou (80) a Vladimírem Pucholtem (80). Po absolutoriu začínal v ostravském divadle Petra Bezruče, kde působil v letech 1965-1970.
Dostával zde především vážné role, čehož si velice vážil a doufal, že tuto zkušenost bude moci jednou zúročit i u filmu. Později přešel do Prahy, kde společně s Janem Valou (80) uváděl koncerty skupiny Rangers-Plavci. Vystupoval i v liberecké a později pražské Ypsilonce. V 90. letech hrál pak v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha a v Divadle Jiřího Grossmanna.
Největší slávu mu přineslo účinkování se zpěvákem Karlem Černochem, se kterým vytvořil nezapomenutelnou komickou dvojici. Když nebohého kolegu učil hrát na housle nebo zpívat „maďarsky“ písničku Matylda, publikum se válelo smíchy. A nezestárla ani jeho scénka, v níž coby notorický kuřák marně recituje báseň „Petr Bezruč: Otrava... Ostrava...“. Lidé při ní brečí smíchy dodnes.
Ocitl se v bludném kruhu
Sudičky mu darovaly všestranné kumštýřské nadání, ale nikoliv stabilní odpovídající úspěch a už vůbec ne radostný život. Wimmer totiž vždycky bavit publikum, ale zároveň toužil po velkých charakterních rolích. Ty ale nepřicházely. Je možné, že právě absence těchto nabídek v něm vyvolávala dojem, že si jeho talentu nikdo pořádně neváží.
A tak se ocitl v bludném kruhu. Kolem sebe sice rozdával radost a smích, ale jako spousta dalších komiků se utápěl ve smutku. Problémy řešil alkoholem, což neslo své následky. Kromě prohloubení zděděné deprese mu nadměrné pití pošramotilo už tak nejistou kariéru.
Wimmer chodil pozdě, někdy nechal čekat i samotné diváky a nikdo se na něj nemohl stoprocentně spolehnout. Není divu, že nabídky přestaly chodit. Sám Wimmer v encyklopedii Kdo je kdo kdysi uvedl, že se řídí výrokem jednoho starého Skota, který na smrtelné posteli řekl synovi: „Milý hochu, nikomu nic nevysvětluj, stejně je to zbytečný.“
Tragická smrt pod koly autobusu
Populární komik skončil kvůli depresím a nadměrnému pití v několika psychiatrických a protialkoholních léčebnách. Jenže uzdravení nepřicházelo – bolesti a nemoci duše ho trápily dál. Na sklonku života se pokusil několikrát i o sebevraždu.
Osudným se mu stal nakonec alkohol. Na Vítězném náměstí v Praze-Dejvicích přelézal přes zábradlí a spadl pod kola projíždějícího autobusu. Nehoda, při které mu v krvi naměřili přes dvě promile, byla smrtelná. Jiřímu Wimmerovi, kterého máme v paměti navždy zapsaného jako jednoho z našich nejlepších komiků, by bylo nyní 80 let.
