Článek
Hned dvojité narozeniny slavily z čtvrtka na pátek ve sklepě v Zaječí muzikantské legendy Jožka Černý a Karel Vágner. Oba spojuje nejen ročník a měsíc narození – březen 1942, ale také dlouhodobé kamarádství, láska k fotbalu a samozřejmě k muzice. Bardům, kteří si v duetu u cimbálovky vystřihli první „oslaveneckou“ píseň Mikulecká dědina, je dohromady 162 let.
Jejich vitalitu jim lze nejen přát, ale i trochu závidět, což také několikrát zaznělo od pozvaných zhruba tří desítek hostů. Byl mezi nimi například kanonýr Bohemians Vladimír Hruška, šéfkuchař Jaroslav Sapík, zpěvák Stanislav Hložek a řada dalších přátel.
„O tom, že existuje nějaký Černý a je zpěvák lidovek, jsem se poprvé dověděl koncem roku jednaosmdesát. To jsem v Novém Bydžově, kam jsem jel na tenisový turnaj vezl v kočárku syna Jakuba, dnes známého rybáře, když z amplionu místního rozhlasu zazněla hodně nahlas písnička Když jsem išel z rána. Ten hlas mě sroloval ponožky a přibil k cestě. Šel jsem se na tamní národní výbor zeptat, odkud se ta píseň vzala. Řekli mi, že to hráli z tehdejší stanice rozhlasu Hvězda,“ vyprávěl Vágner, jak se rodilo letité přátelství s Černým.
„V Praze jsem navštívil rádio, prý je to jakýsi Jožka Černý, kterého znají především v brněnském studiu. Moje další cesta vedla do Supraphonu, kde jsme měli díky Holkám z naší školky a dalším písničkám Hanky Zagorové, které se prodávaly ve velkých nákladech, velmi dobré jméno i vztahy. Na moje doporučení s Jožkou natočili v Čejkovické hospodě první velkou desku. Jsem rád, že jsem se spletl, když jsem odhadoval, že se jí prodá aspoň dvě stě tisíc. Z Jožky se stal doslova fenomén a deska byla zlatá,“ zavzpomínal Vágner, který pak po roce 1989 vydal Černému dalších 17 desek.
Oba na svoje fotbalové umění pyšní chlapi se právě kvůli kopané často a rádi špičkují, a i když Vágner vstřelil za slavný klub osobností Amfora rekordních 278 gólů, jednu branku Jožínkovi, který má i přezdívku Žudro, bude vždycky závidět. Byl to gól v zemi, kde je fotbal nade vše – v Brazílii.
Tehdy, jak Jožka rád a trochu škodolibě připomenul, toužil Karel hodně tamním bývalým internacionálům dát branku. Ale nedařilo se. Pak však dostal míč na kopačku Černý. Byla prý to rána z dvaceti metrů a přímo do vinglu.
„Brazilci, kteří dobře znali z našeho mužstva Panenku, Hrušku či další se pak ptali, kdo že je ten drobný a šikovný chlapík že prý si ho nemohou z našeho fotbalu upamatovat,“ doplnil za oba vzpomínku Vágner, který ze společných vzpomínek sestavil knížku Jožka Černý, můj kamarád Žudro, kterou na oslavě narozenin také pokřtili.