Článek
Jestli něco patří k vášním oblíbeného herce a dabéra Otakara Brouska mladšího, jsou to klobouky. Prakticky nikdy je nesundá z hlavy, doma jich má dvacet a chlubí se tím, že je umí perfektně sladit s oblečením.
Některých z nich se nyní dobrovolně vzdá, věnuje je muzeu Herecký dům Tomáše Magnuska, které právě vzniká (bude v Babičkou proslulých Ratibořicích). „Mohu jich tam pár dodat, hlavně mám ale po tátovi spoustu fotografií, nějaké scénáře a podobné věci. Něco by se zkrátka našlo,“ řekl Super.cz herec.
Do toho, jaký klobouk si k jakému oblečení vezme, si nenechá mluvit. „Do toho mi nikdo nekecá. Do toho mi kecají akorát ve firmě, kde je vyrábí a kde mají báječnou modistku,“ říká Brousek, který se předloni stal obětí takzvané dabingové války a dva roky už tak na diváky přes televizní obrazovky jeho hlasem nepromlouvají žádné zahraniční osobnosti.
„Jsem na černé listině. Kdysi jedna produkční řekla, že nás nechají vyhladovět, od té doby jsem se o ten problém přestal zajímat. Když to totiž začali brát takhle osobně a jsou v tom emoce, nemělo cenu to řešit. Jenom bych se rozčiloval,“ dodal muž, který patřil k nejvytíženějším hlasům u nás, stejně jako řada dalších jeho kolegů, ale chtěl, aby se s ním jednalo slušněji.
Nešlo prý ani tak o větší peníze, spíš o to, aby dabingová studia nežádala po hercích za cenu hodiny práce to, co se dřív točilo celý den. Takový přístup se logicky začal odrážet na kvalitě dabingu. Herci také chtěli být placeni od jedné repliky, což je praxe známá ze západních zemí. Až na výjimky studia na požadavky nepřistoupila a stávkující herci přestali dostávat práci.
