Článek
Jan Potměšil si v životě prošel velmi těžkým obdobím, kdy bojoval o vlastní život. V těchto fatálních momentech si jen těžko dovedl představit, že další život ještě někomu dá. Se svou životní partnerkou Radkou vychovává jejího staršího syna Šimona a před sedmi lety se jim narodil syn Honza.
„Dřív jsem si ani nemohl vysnít, že se stanu otcem. Teď se starám o syny, učím je věci, které mě taky těšily, vyprávím jim svoje příběhy z dětství, ukazuju místa, která má rád, uspávám je. Je to obrovská radost a těžko přenosná zkušenost. Je to život v lásce," svěřil se nám Potměšil.
Přes pětadvacet let se Jan následkem dopravní nehody pohybuje na kolečkovém křesle. Jeho děti ho nepoznaly chodícího. Chovají se tedy díky této životní zkušenosti jinak než ostatní děti jejich věku? Jsou například ohleduplnější a vnímavější vůči druhým? „My můj hendikep neřešíme, ale vnímáme ho jako přirozenou součást života. Když spolu třeba šermujeme, tak nejenže si vezmeme dřevěný meče a učíme se výpady a kryty, ale najednou já mám tu výhodu, že díky vozíku mám vlastně taky koně. Využijeme to hned při hře," říká Honza.
Je pravda, že Potměšil je aktivnější otec než devadesát procent jeho vrstevníků. „Jsem zvyklý hodně sportovat. Často vyjíždíme na hory, a to nejen v létě, ale i v zimě jezdím na monoski. Tím pádem kluci vidí, že to jde. Vozíček vnímáme jako zdravotnickou pomůcku, jako jsou brýle, hůlka nebo falešný zuby. Pro nás je to přirozená součást života."
Je Jan vzhledem ke svým fatálním životním zkušenostem vůči svým synům opatrnější? „Já myslím, že ne. Chci, aby kluci vyzkoušeli všechny věci, které je zajímají a baví. Naopak se někdy musím krotit, abych je neponoukal k dalším aktivitám a oni si mohli taky odpočinout.
Honza se ve svých synech vidí a jsou světlem jeho života. Nezasloužila by si jeho manželka Radka ještě holčičku? Bude dítě číslo tři? „Takhle je nás akorát. Jsme fajn parta. Kluci se skvěle doplňují i vzhledem k sedmiletému věkovému rozdílu."
