Článek
Filmem Jak svět přichází o básníky odstartoval režisér Dušan Klein se scenáristou Ladislavem Pecháčkem velmi úspěšnou komediální hexalogii. Příběh dvou hlavních hrdinů, nerozlučných kamarádů Štěpána (Pavel Kříž) a Kendyho (David Matásek), je notoricky známý, takže jen stručné připomenutí. Romantický Štěpán má „básnické střevo“, jenže ředitelce gymplu, kde studuje, přijde jeho poezie nemravná.
Štěpán a hudebně nadaný Kendy mají sice před maturitou, ale neztrácejí humor ani smysl pro recesi, a tak se rozhodnou zorganizovat experimentální divadelní představení, na které by se dlouho vzpomínalo. Volba padne na Tylovu hru Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, kterou ale nadšení tvůrci radikálně změní. Štěpán do toho všeho prožívá citový vztah k dívce Borůvce (Miroslava Šafránková), která je příčinou toho, že česká a možná i světová literatura přijde o jednoho začínajícího básníka.
Zaslouží si leda tak ORWO
První část volné filmové série Básníků patří mezi nejúspěšnější filmy 80. let a režisér Dušan Klein si v ní odskočil od svého oblíbeného kriminálního žánru. Snímku přitom původně nikdo moc šancí nedával – barrandovskými kuloáry se neslo, že to bude propadák. Tvůrci ani nedostali kvalitní barevný materiál Eastman Color, ale ORWO, který vyráběli „soudruzi z NDR.“
„Neomylné“ Rudé právo
Pořádně horké chvíle zažil režisér i na schvalovací projekci. Nikdo se nesmál a slovenský básník Milan Lajčiak při ní dokonce usnul. Když se probral, zhodnotil film jako brak, který se nesmí pustit do kin. Nakonec se rozhodlo, že se promítat bude, ale Klein z něj musel předtím vystřihnout dvě básničky, které Lajčiak nedokázal „skousnout“.
Druhou podmínkou bylo, že film nedostane žádnou mediální podporu a špatnou recenzi o něm napíše jen Rudé právo. V novinách se tak objevil článek nazvaný „Jenom legrácky nemohou stačit“, který Básníky rozcupoval na kousky. Efekt byl ale zcela opačný – každý je chtěl vidět. A do kin se na ně vypravilo 1,6 milionu diváků.
Věčný Štěpán Šafránek
Když si Pavel Kříž zahrál postavu hlavního hrdiny poprvé, bylo mu dvacet let. Ani ve snu ho tehdy nenapadlo, že se mu Štěpán „dostane pod kůži“ a diváci si ho s ním budou už navždy spojovat. „Tehdy nikdo netušil, že se z filmu stane něco víc než běžná komedie. S ničím dalším se nepočítalo, byl to hotový a uzavřený scénář,“ uvedl Kříž při jedné příležitosti.
V roli Štěpána Šafránka, který svým láskám píše verše, se Kříž objevil ještě ve filmech Jak básníci přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987), Konec básníků v Čechách (1993), Jak básníci neztrácejí naději (2004) a Jak básníci čekají na zázrak (2016).
První láska Borůvka
Štěpánovu úplně první lásku si zahrála Miroslava Šafránková (sestra herečky Libuše Šafránkové). Když si ale přečetla scénář, řekla, že nebude točit erotickou scénu. Proto se při ní přešlo do kresleného filmu a tento nápad pak tvůrci použili i v dalších dílech.
Režisér Klein chtěl Miroslavu Šafránkovou obsadit ještě do čtvrtého dílu, kde měla mít dvě děti, ale odmítla. Kromě této postavy si Šafránková zahrála například ještě ve snímku Malá mořská víla nebo v seriálu Arabela se vrací. Pak se vdala do Německa, kde se věnuje podnikání, a s filmováním už dávno skončila.
První z příběhů Štěpána a Kendyho si můžete připomenout 12. ledna na Televizi Seznam.
