Článek
Detektivní příběh Na kolejích čeká vrah (1970) uvádí znovu na scénu majora Kalaše. Tentokrát ale jeho představitele Rudolfa Hrušínského (†73) vystřídal Jiří Sovák (†79). Také režie se místo Petra Schulhoffa (†63), který s tímto hrdinou natočil předtím tři filmy (Strach, 1963, Vrah skrývá tvář, 1966 a Po stopách krve, 1969), ujal Josef Mach (†78). Do role kriminalistova asistenta, nezkušeného podporučíka Karlíčka, byl obsazen Jaromír Hanzlík (73).
Její předlohou byl román Eduarda Fikera z roku 1958 Série C-L, který byl ale zasazen do roku 1970. Příběh začíná přepadením železničního vagonu, v němž byly převáženy zbrusu nové bankovky určené do oběhu. Pachatelé vyhodili vlak do povětří a zastřelili náhodnou svědkyni. Během vyšetřování odhaluje major Kalaš členy organizované bandy, mezi nimiž je překvapivě i jeden ze zaměstnanců banky. Zároveň ale musí dokázat i nevinu svého kolegy Lenka, který byl jedním z členů eskorty doprovázející cennou zásilku po železnici.
Jen pro silné žaludky
Je zajímavé, že Lenka si zahrál Radoslav Brzobohatý (†79), který v prvních dvou filmech série ztělesnil Kalašova blízkého spolupracovníka Vargu. Ačkoli Brzobohatý v tomto filmu proležel víceméně celou dobu na nemocničním lůžku nebo v sanitním voze, musel se předtím zúčastnit několika výjezdů pražské mordparty.
A jak sám později přiznal, nebylo to nic příjemného. „Každý den jsme jezdili k mrtvolám, otřesným případům. Klobouk dolů před touhle mordpartou. Oni to brali úplně v klidu, nechyběl jim nadhled a humor. Dali mi hodně rad, tehdy patřili k evropské špičce. Měli vysoké procento vyřešených případů. Nedělalo mi to ale dobře,” zmínil herec v jednom rozhovoru. Tato zkušenost ho také utvrdila v tom, že by se nikdy nemohl stát kriminalistou.
Soudruzi by se měli stydět
Rudolf Hrušínský měl v 70. letech zákaz točit, a tak se tehdy ke své roli majora Kalaše nemohl vrátit. Stopka nepřišla paradoxně z ministerstva kultury ani z ústředního výboru komunistické strany nebo z Barrandova, ale od tehdejšího vedení Národního divadla – herec má prý na scéně tolik práce, že by na případná další angažmá mimo jeviště neměl čas.
Hrušínský toto záměrné ponížení odstonal dvěma infarkty. Na stříbrné plátno se směl vrátit až v roce 1976, kdy točil Dým bramborové natě. Před natáčením musel ale na příkaz dramaturga dělat kamerové zkoušky… Totalitní režim se s vynikajícím hercem opravdu nemazlil.
Důstojný pokračovatel
Obsazení hlavní role Jiřím Sovákem se ale ve výsledku ukázalo jako dobré řešení. Zavedený komediální herec mohl konečně uplatnit i jiné výrazové polohy svého uměleckého projevu a postava seriózního detektiva zároveň získala nový rozměr skrze jemný humor, podaný s nadsázkou a nonšalancí. Navíc Sovák spolu s Hanzlíkem vytvořili novou detektivní dvojici, která byla divákům sympatická. Je jisté, že jako tandem by se líbili i v dalších filmech, další příležitost ale už nedostali.
Režisér dal přednost reálu
Točilo se z velké části v reálném prostředí – v centru Prahy, na holešovickém nádraží či na letišti v Mladé Boleslavi. Scény jízdy vlaku, loupeže a vraždy náhodné svědkyně vznikly na zkušebním železničním okruhu u Kolína. Dokonce i pro interiéry bylo zvoleno reálné prostředí (vojenská nemocnice ve Střešovicích, vila v Břevnově). Policejní vyšetřovny byly ale postaveny v barrandovských ateliérech.
Papoušek, Albatros a další
Pozorní diváci upozornili také na několik chyb, které se do natáčení vloudily. Například podporučík Karlíček řekne při poradě Kalašovi, že děvče bylo zastřeleno pistolí ráže 6,35 mm. V záběrech je však pistole vz. 52 ráže 7,62 mm, což je mnohem silnější zbraň.
Šotoušům zase neunikly záměny lokomotiv a vlakových souprav. Hned úvodní scéna jedoucí soupravy převážející peníze je podle nich složena minimálně ze tří odlišných záběrů na jiné vlaky. V prvním záběru je vidět lokomotivu typ 477 Papoušek, při odjezdu z nádraží vidíme lokomotivu 498 Albatros, zatímco při jízdě po trati defiluje nejčastěji typ 475. Místy nesouhlasí ani počet vagonů a v některých záběrech na vlak chybí zase poštovní vůz.
