Článek
V osmnácti letech věřila Fran Fisher, že se oddá jedinému muži – Ježíši Kristu. Zavázala se mu sloužit a vzdát se sexu po zbytek svého života. Vydrželo jí to jen dva roky, než se zamilovala do muže, který ji později přivedl na cestu sexuální terapeutky. Této práci se věnuje i ve třiašedesáti.
„Šla jsem do kláštera rovnou ze školy. Očekávala jsem, že budu pannou po celý život, učili mě považovat sex za něco velmi špatného. Neměla jsem s muži žádnou zkušenost. Jen vzácně jsem s příslušníky opačného pohlaví mluvila. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že skončím jako sexuální poradkyně, asi bych se mu vysmála do obličeje. Ale nikdy jsem nebyla šťastnější než v tomto povolání,“ tvrdí dnes dvojnásobná matka Fran.
Jako jeptišce se jí vždy líbilo, že může pomáhat lidem. To v ní zůstalo dodnes. Ovšem pomáhat chce poněkud jinak, než jak to diktuje římskokatolická církev. „Ten mír a pokoj v klášteře byl nádherný a opravdu jsem si ho užívala... Jenže pak mě nutili pracovat i se zápalem plic. Po druhém onemocnění jsem odešla a stala se zdravotní sestrou,“ vyprávěla Fran britskému listu The Sun.
Čtyři měsíce po odchodu z kláštera potkala budoucího manžela Richarda Fishera. V roce 1982 se jako manželé odstěhovali do San Franciska – města sexuálně velmi liberálního. Po deseti letech od svatby začal Richard požadovat pro katolíky nepřijatelné erotické hrátky. Fran na to v té době nebyla připravena a vyděsila ji i první návštěva swingers párty. Pak začala studovat na Institutu pokročilých studií lidské sexuality v San Francisku a stala se sama terapeutkou. Manžel si užíval její osvobozenou sexualitu jen několik let, v roce 2009 zemřel na Alzheimerovu chorobu.
Kvalifikovaná kalifornská sexuoložka dnes ke své práci dodává: „Miluji svou práci. Ráda pomáhám lidem, kteří jsou tam, kde jsem byla já. Pomáhám gayům v heterosexuálním manželství, mužům s poruchou erekce, frigidním ženám..."