Článek
Detektivky má ráda většina z nás, ale tento žánr u nás neměl pokaždé na růžích ustláno. Kriminální příběhy se v našich končinách rodily postupně, převážně z časopisových povídek a sešitů. Na počátku minulého století hltali čeští čtenáři „cliftonky“ – detektivní romány s geniálním Léonem Cliftonem, za jejichž autory jsou považováni Jaroslav Pulda a Alfons Bohumil Šťastný. V nově vzniklém Československu chvíli trvalo, než se vyšetřování zločinů dostalo opět do popředí zájmu.
Za otce prvního typicky českého detektiva je považován spisovatel Emil Vachek (1889-1964), který ve svém románu Tajemství obrazárny z roku 1928 představil čtenářům inspektora Klubíčka – moudrého a zkušeného muže se smyslem pro humor a bystrým analytickým rozumem, který řeší kriminální případy s lehkostí a bravurou.
První „vlaštovka“ po únoru 1948
Pak ale přišel únor 1948 a detektivní žánr měl zase utrum. A to nejen v literární, ale i filmové tvorbě. V době nadšeného budování a zářných socialistických zítřků byly kriminální příběhy považovány za kapitalistický brak.
Teprve na přelomu 50. a 60. let začaly být detektivky brány vážněji. Prvním dokladem tohoto posunu je film 105% alibi (1959) režiséra Vladimíra Čecha (†77), popisovaný v dobovém tisku jako „zdařilá snaha vytvořit socialistickou filmovou detektivku“.
Kdo zabil účetního revizora?
V tomto krimi snímku přišla na svět i populární dvojice detektivů kapitána Tůmy a nadporučíka Líbala v podání Karla Högera (†67) a Josefa Beka (†76). Natočeny byly celkem tři filmy – kromě 105% alibi ještě Kde alibi nestačí (1961) a Alibi na vodě (1965).
V prvním příběhu řeší vyšetřovatelé vraždu starého účetního revizora podniku Restaurace a jídelny Ferdinanda Zelinky. Ten byl nalezen mrtev s rozřezanou tepnou na ruce a okraden o los a hlavní výhru v podobě osobního automobilu. Z vraždy jsou podezřelí dva mladíci, kteří s ním v kritický večer popíjeli a byli s ním naposledy viděni…
Roli starého revizora ztvárnil přesvědčivě Eduard Kohout (†87), podezřelé mladíky Josef Vinklář (†76) a Otto Lackovič (†80) a protřelého číšníka s nevinnou tváří Vladimír Menšík (†58). Ve filmu si zahrála také mladá Jana Štěpánková.
Tůma jako autor neobstál
Höger vystřihl svého Tůmu jako mírně zahořklého starého mládence, který ve svých poznámkách nijak nešetří podřízenou seržantku Jindřišku Hůrkovou (Eva Kubešová †73).
Vedle své profese je Tůma také amatérským spisovatelem detektivek, které však nakladatelství odmítá uveřejnit pro jejich vykonstruovanost a nepravděpodobnost, a navrhuje mu paradoxně odborného konzultanta z Veřejné bezpečnosti. Nedílnou součástí filmu je humorný aspekt, který se prolíná všemi třemi „Alibi“, a je založen především na vzájemném špičkování mezi Tůmou a Líbalem.
Akční hrdinové nebyli žádoucí
Ve snaze vymezit se vůči modelu angloamerických detektivek, v jejichž středu zpravidla stojí neomylný hrdina s geniálními deduktivními schopnostmi, nám filmaři představili strážce zákona jako obyčejné lidi, jejichž vyšetřovací metody byly zbaveny romantického nánosu. V čs. prostředí je hlavním předpokladem úspěchu především trpělivá, nikoli akční práce. Film se točil v Hradci Králové v Šimkově ulici a na Ulrichově náměstí, v Praze-Dejvicích na poště v Kafkově ulici, v Králově Dvoře a na Slapech.
