Článek
Jana Libíčka (28. 9. 1931 – 24. 5. 1974), který by v těchto dnech oslavil 90. narozeniny, známe z celé řady filmů, například Kdo chce zabít Jessii (1966), Zabil jsem Einsteina, pánové, Světáci (oba 1969), Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Pane, vy jste vdova! (oba 1970), Šest medvědů s Cibulkou (1972), Noc na Karlštejně nebo Tři oříšky pro Popelku (oba 1973) a mnoha dalších.
Dobrácký tlouštík
Libíček, který byl díky své vizáži zaškatulkován do rolí dobráků, nešiků a různých podvodníčků, se do diváckých srdcí zapsal opravdu nesmazatelně. Byť se většinou jednalo o role vedlejší, byl vždy dobře zapamatovatelný, a to nejen kvůli své zavalité postavě. Byl to prostě rozený talent, a přestože se jeho doménou staly především komedie, zářil i v rolích vážných či charakterních.
Původně vyučený zámečník studoval DAMU, kterou ale nedokončil. Působil na několika scénách, jako člen Divadla Na zábradlí exceloval například ve hrách Zahradní slavnost, Král Ubu či Plešatá zpěvačka. Od roku 1968 hrál Libíček v divadle ABC.
Svůj filmový debut si odbyl v roce 1961 v Baronu Prášilovi, kde se však jen mihnul na několik sekund. První skutečnou rolí byla až postava fotografa ve filmu Každý den odvahu (1964).
Nebyl to žádný nešika
Za zmínku také stojí, že korpulentní herec byl mimořádně mrštný a bez problémů zvládal nejrůznější gymnastické cviky včetně hvězdy nebo kotoulu vzad. O jeho pohybovém nadání se můžete přesvědčit mj. v komedii Světáci, kde v jedné scéně předvádí přeskok snožmo přes židli.
Spokojený manžel a táta
Před kamerou rozdával radost plnými hrstmi, v soukromém životě byl spíš uzavřený a nikdy nevyhledával velkou společnost. Prioritou pro něj byla rodina – herec žil spokojeně po boku manželky Zdeny a velmi miloval i dvě dcery, které vyženil. Ve volném čase rád houbařil a zajímal se o házenou, kterou hrál v mládí aktivně.
Osudná láska k jídlu
Traduje se o něm, že rád točil scény, kde se mohl najíst. Zatímco ostatní herci se v jídle jen šťourali a přesunovali ho po talíři, Libíček nikdy nezapřel svůj obrovský apetit. Filmaři kvůli němu museli některé scény přetáčet, protože v jednom záběru byl jeho talíř plný a v tom dalším už prázdný. Stejně kladný vztah měl herec i k pivu. Doma prý chodil v noci „luxovat“ ledničku a jeho sebevražedný životní styl si začal postupně vybírat svou daň.
Herec trpěl cukrovkou a měl i problémy s ledvinami. Odmítal ale držet dietu a lékařům se vyhýbal jako čert kříži. I kolegové mu radili, že by se měl nechat vyšetřit a začít zhubnout, ale on jim tvrdil, že by pak přišel o herecké nabídky.
Zbytečná smrt
Jeho fobie z doktorů se stupňovala, a to se mu později stalo osudným. Zkolaboval přímo při natáčení komedie Jak utopit Dr. Mráčka (1974), ve které hrál vodníka Lojzíka Vodičku. Točila se scéna, v níž vodníci čekají na vltavském břehu na blížící se pramici s doktorem Mráčkem. Chtějí ho utopit, přitom role se nešťastně obrátily. Libíček upadl najednou do bezvědomí a skácel se do vody. Přes rychlou pomoc při převozu do nemocnice zemřel.
„Jeho filmové postavy, které můžeme stále pravidelně vídat na televizních obrazovkách, potvrzují, že ani po více než čtyřiceti letech po jeho odchodu nemáme za herce tohoto typu náhradu,“ řekl publicista Josef Petrů, který v hercově rodném Zlíně spoluorganizoval v roce 2016 odhalení jeho pamětní desky. Přestože nás Jan Libíček opustil předčasně, zůstal po něm velký kus práce a spousta sympatických rolí.
