Článek
Kdo by neznal skvělé komedie Ecce homo Homolka (1969), Hogo fogo Homolka (1970) a Homolka a tobolka (1972), jež mapují každodenní radosti a starosti jedné pražské rodinky, a dokonale zachycují české maloměštáctví v celé jeho „kráse“? První díl Ecce homo Homolka, který vypráví o jednom nevydařeném nedělním výletu do lesa, spálených řízcích a zamčených dveřích, uvidíte 3. 10. ve 20:10 h na Televizi Seznam. Další dva díly televize odvysílá 10. a 17. října opět ve 20:10 h.
Režisér Jaroslav Papoušek měl při obsazování titulních postav mimořádně šťastnou ruku a vsadil na skvělého neherce Josefa Šebánka (děda Homolka), Marii Motlovou (babi Homolková), Františka Husáka (jejich syn Ludva, zvaný též Ludánek), Helenu Růžičkovou (snacha Heduš) a Matěje a Petra Formanovy (dvojčata Máťa a Péťa).
Za pětatřicet let jsem na to nepřišel
Nejen herecké výkony, ale i nesmrtelné hlášky všech hlavních protagonistů se navždy zapsaly do diváckých srdcí. Připomeňme třeba dialog babi a dědy Homolkových.
Babi: „Jen se neboj, však on už si Ludánek přijde na to, jak na Heduš.“ Děda: „Jako já jsem přišel na to, jak na tebe. Za pětatřicet let jsem na to nepřišel.“ B.: „To by si musel být trošku inteligentnější.“ D.: „To bych musel být, prosím tě, Edison anebo Lenin, a ani ty by na tebe nestačili. Jsem si za těch pětatřicet let vydobyl fotbal, a to je keců, že je to hrozný. To je pomalu víc než kdybych, člověče, vynalezl tu žárovku.“ B.: „Ty jsi si vůbec nic nevymoh, ty jsi mi akorát protivnej, že jsem ráda, když vypadneš z baráku, ty Edizóne.“
Nebo dědův apel na syna Ludvu, kterého nechce manželka Heduš pouštět na fotbal: „Hele, Ludvo, to tě říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž.“
Skvělý Josef Šebánek původně ve filmu hrát nechtěl. Bál se, že bude profesionálním hercům na obtíž. Režisér ho ale přesvědčil, že si ho vyžádali právě herečtí kolegové Helena Růžičková a František Husák. Navíc ho ujistil, že své repliky si bude moci sám upravit tak, aby se mu říkaly co nejlépe. Růžičková později vzpomínala, že Šebánek mezi ně ohromně zapadl a o pauzách byl výborným vypravěčem, jehož historkám se chechtal celý štáb. „Pepi rád bavil společnost, bylo ho všude plno,“ potvrdila později vdova Marie Šebánková.
Někdo osvítil filmový pás
Ve druhém filmu Hogo fogo Homolka se hrdinové posunou blíž k vysněné metě stát se dobře situovanou českou rodinou a konečně si pořídí auto. Jednoho letního dne se rozhodnou zajet na návštěvu za pradědečkem, který údajně umírá. V jihočeské vesničce je ovšem všechno jinak, než rodina předpokládá. Natáčení se neobešlo bez problémů. Část filmového pásu se totiž omylem dostala na světlo a byla kompletně zničena. Některé scény se proto musely kompletně přetáčet, a to včetně „koupací“ scény od rybníka. Jenže to už byl podzim a herci museli ke své nelibosti naskákat do studené vody.
Drobný Hrzán se postaral o senzaci
Ve třetím díle Homolka a tobolka se povedená rodinka vydává na zimní rekreaci do Krkonoš. Protože už všichni vědí, že každá snaha o rodinnou harmonii utone v nanicovatém škorpení, rozhodnou se Homolkovi tentokrát každý pokus o hádku trestat. Půtky s kulturním referentem Bradáčkem (Jiří Hrzán) či dědovo laškování s mladými rekreantkami z vedlejšího pokoje ovšem zaviní, že plán rychle vezme za své. Ve vyprávění hraje hlavní roli hamižnost Homolkových, která je také po zásluze potrestána ztrátou dědovy šrajtofle.
Korpulentní Helena Růžičková na toto natáčení zavzpomínala: „Když jsme ve Špindlerově Mlýně točili třetí díl, vsadila jsem se s kameramanem Miroslavem Ondříčkem o bednu šampaňského, že mě Jirka Hrzán v náručí přenese přes celý parket. Když se to dozvěděli ostatní, chtěli se do sázky zapojit. Samozřejmě všichni viděli snadný přivýdělek, mysleli si, že se mu to nemůže povést. My to ale s Jirkou měli vyzkoušené, takže mě v pohodě přenesl tam a ještě nazpátek. A šampáňo pak teklo proudem. Dokonce tak, že se pak objevilo v Rudém právu, že se herci po natáčení koupali v šampaňském. Tak to ale nebylo, my jsme se v tom nekoupali, my jsme to všechno vypili.“
