Článek
Kdysi se na naší kulturní scéně říkalo, že v 60. letech jsme tu měli dvě nádherné herečky: světlou Janou Brejchovou (81) a tmavou Marii Málkovou (80). Proto vás možná překvapí, že na rozdíl od Brejchové se Málková na stříbrném plátně příliš často neobjevovala. Nejspíš si ji vybavíte v roli Zášinkovy (Waldemar Matuška, †76) manželky v dramatu Všichni dobří rodáci (1968); filmoví fajnšmekři si jistě pamatují i její působivé ztvárnění nezkrotné cikánky Šujany v baladickém příběhu Kto si bez viny (1963).
Jinak se ale Marie Málková objevovala převážně ve vedlejších rolích. Důvod? Na vrcholu tvůrčí kariéry byla v době, která jí nebyla příznivě nakloněna. Hereččiny veřejně proklamované postoje po roce 1968 jí znemožnily výraznější uplatnění před kamerou, což také vysvětluje její nepočetnou filmografii.
Talent půvabné tmavovlásky s výraznýma očima ale neunikl pozornosti zahraničních filmařů, a tak v 70. letech dostala dvakrát příležitost točit v Německu: v roce 1975 hrála ve východoněmeckém krimiseriálu Das Unsichtsbare Visier a o tři roky později se objevila v západoněmecké dobrodružné komedii Darmošlap.
První krůčky na scéně
Její doménou bylo ale především divadlo. Málková stála na jevišti poprvé ve čtvrté třídě v Šemberově divadle v rodném Vysokém Mýtě. Se spolužáky tehdy hrála Vánoční sen – coby devítiletá dívenka v něm ztvárnila andělského pošťáka, který nosil plnou náruč dopisů, a neustále volal: „Svatý Petře, co budeme dělat, všechno je expres!“ K opravdovému zájmu o divadlo ji přivedl její učitel ruštiny, který působil na místní divadelní scéně.
Nejslavnější éra na Zábradlí
Hned po studiu na DAMU v roce 1962 nastoupila do Divadla Na zábradlí a měla velké štěstí, že se tak na úplném začátku své kariéry mohla spolupodílet na vzniku legendární divadelní epochy, kterou na scéně vytvořil nový umělecký šéf Jan Grossman (†67). Ten se také v roce 1967 stal hereččiným manželem. Málková si zde zahrála nejen ve hrách Václava Havla (Vyrozumění, Zahradní slavnost), ale pochopitelně i v kusech jiných autorů.
Velký úspěch slavil zejména Král Ubu, kde excelovala po boku Jana Libíčka (†42). Na spolupráci s tímto kolegou vzpomíná herečka s velkou radostí i proto, že je jako nesourodou dvojici postavili režijně do absolutního kontrastu. „Proti té pohodlné a neotřesitelné Libíčkově hmotě jsem měla za úkol být po duchu ponoukající, našeptávající Lady Macbeth a vizuálně pařížský tulák,“ zmínila při jedné příležitosti.
Nucená pauza trvala 15 let
Po srpnových událostech v roce 1968 musela i s manželem z divadla odejít a následujících 15 let zůstala bez stálého angažmá. Bylo jí tehdy pouhých 27 let. V jednom rozhovoru zmínila, že od té doby si zvykla pořád končit a začínat. Hostovala na různých scénách, kdy některé role dostala a jindy jen zaskakovala. Nikdy si ale nemoha být jistá, že práce přijde. Patnáctiletá nucená pracovní pauza v letech, kdy se herec nejvíc vyvíjí, naučila Marii Málkovou vrhnout se do každé, byť i riskantní herecké příležitosti.
V roce 1983 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), kde odehrála řadu krásných postav. Ona sama vzpomíná nejraději na Isabelu v Shakespearově hře Oko za oko, kterou režíroval její manžel.
Radokovský „hattrick“
Léta ubíhala, režim padl, nastala poslední dekáda dvacátého století a herečka se mohla vrátit i na milované Zábradlí. „Naposledy jsem na Zábradlí hrála 10. prosince 1968. Příště až 19. prosince 1991,“ zavzpomínala na scénu, kde působila až do roku 1995. Dalších sedm let ji pak diváci mohli vídat opět v Divadle pod Palmovkou.
Dnes (tedy za normální situace) se s ní můžeme setkávat na třech pražských scénách: kromě Palmovky ještě v Městských divadlech pražských a ve Vršovickém divadle MANA. Mimořádně talentovaná herečka, která za své nepřehlédnutelné výkony získala třikrát po sobě prestižní divadelní Cenu Alfréda Radoka, oslaví 14. dubna 80. narozeniny. Přejeme hodně zdraví a tvůrčí pohody.
