Článek
Seriálová a divadelní herečka Marie Doležalová, která tančí ve StarDance, je ženou mnoha profesí. Kromě té herecké se věnuje psaní. Už druhým rokem píše blog, mj. i o taneční soutěži, který je natolik úspěšný, že dostal literární cenu Magnesia Litera, a nyní jí Kafe a cigárko vychází i knižně. Dvacet korun z každého prodaného výtisku věnuje po dohodě s autorkou vydavatelství nadaci Pomozte dětem, jejíž je patronkou.
Jak se vlastně herečka dostane k psaní a proč zrovna blog?
Psala jsem odjakživa. Deník, různé své povídky a básničky. Jenom mě nikdy nenapadlo, že budu jednou psát veřejně. Vždycky jsem se styděla svoje psaní někomu ukazovat. Dva roky předtím, než vznikl blog Kafe a cigárko, jsem nepsala vůbec nic. Měla jsem docela hodně práce v Divadle Na Fidlovačce. A najednou mě napadlo, že mám z hereckého světa spoustu zážitků, které jsou pro mě úplně normální, ale pro ostatní je náš svět vlastně docela zvláštní a švihlý a zjistila jsem, že mě moc baví o tom všem psát. Tak to vzniklo.
Jak se vlastně váš blog stal hodně navštěvovaným?
Na začátku jsem byla ráda, že moc lidí nechodí, aspoň jsem se tolik nestresovala a v klidu jsem si našla způsob, jakým chci psát. Potom se začala návštěvnost zvedat. Ze začátku jsem, myslím, znala každého, kdo četl, protože to byli moji známí, teď se dozvídám, že čtou úplně neznámí lidé, co se s nimi někde potkám. Například nedávno jsme s Markem odcházeli z tréninku na StarDance a jenom tak nekonkrétně jsme pozdravili pana vrátného a on na nás šibalsky mrkl a povídá: Tak co, ještě jste na ni tak přísnej? Já to všechno čtu, já to vím! To bylo hrozně milé.
Kde berete náměty?
Jak kdy. Některý napíšu bez přemýšlení, některý vychází z konkrétního zážitku, tam není co
vymýšlet, a o některých přemýšlím třeba měsíc i víc, než mi to zapadne, co všechno do článku
dám. Je to různý, to mě na tom baví.
Jste povoláním herečka a zároveň jste dostala naše nejprestižnější literární ocenění – co na to vaši kolegové?
Co literáti, to nevím, herci mi blahopřejí a oceňují to. To, že můj blog dostal takovou cenu, je boží, upřímně jsem nečekala, že se dostanu vůbec do nominace. Ale raduju se o to víc, že jsem k tomu přišla jako slepej k houslím. Letos jsem začala psát, letos se poprvé ta cena dávala a já ji dostala. Naprostá parádní shoda.
Poradíte začínajícím blogerům, jak na to?
Já jsem taky začínající blogerka. Dávat rady je těžký, ale myslím, že u blogu je důležitý
psát o tom, co mě doopravdy zajímá, ale pořád tak nějak myslet na to, jestli to bude zajímat i čtenáře. Já jsem po pěti a více letech mediálního tréninku, myslím tím dávání rozhovorů, veřejné vystupování, tak nějak do sebe nasála ten princip: umět být před publikem svá, ale nekašlat na něj. Těžko se to vysvětluje. Začínající blogeři by měli psát hlavně proto, že chtějí psát, ne proto, aby je četlo hodně lidí.
Kdy přišla nabídka na vydání vaší blogové knihy?
Už v prosinci, což bylo hrozně brzo. Mě to tehdy ještě ani nenapadlo, když mi zavolali, udělalo mi to hroznou radost. Tenkrát ještě kolem mého blogu nebyl takový boom.
Bude se tištěná verze nějak lišit od té elektronické? Najdeme tam něco, co na blogu není?
Bude tam dvakrát víc stripů, ilustrátor Honza se činil a přes prázdniny dokreslil nové. Pro ty, kdo by čekali, že to bude něco jiného než blog, tak to ne. Je to blog přenesený do knihy. Ale věnovala jsem tomu celý červenec. Některé věci jsou vyškrtnuté, některé přepsané. Taky se v knize objeví dva nikdy nepublikované články jako bonus.
Jak to bude vypadat s blogem při vašem pracovním vytížení za pár let?
To nevím, já jsem nikdy netvrdila, že budu psát roky, ještě pořád platí, že až mi dojdou témata, dám si pohov. Teď jsem ale začala druhou sezónu a zatím píšu, v pondělí StarDancový deníček a ve čtvrtek jako vždy článek. Zatím to jde, uvidíme. Může taky přijít chvíle, kdy se vyčerpám, čtenáře to přestane bavit, řeknou si, že je to pořád dokola, jak tam fňukám... No uvidíme, budu dělat všechno pro to, aby to tak nedopadlo.