Článek
S herečkou Michaelou Dolinovou (60) jsme se potkali před představením divadelní hry Z louže pod okap, kde hraje realitní makléřku, která uvízne v lese a roztrhá si punčocháče. Z takového kostýmu dostala málem osypky. Dříve však bývala na jevišti, ale i v ateliéru fotografa mnohem odvážnější.
"Díru na punčoše úplně nesnáším. To je radši sundám, než abych takhle vyšla mezi lidi. Je to sice kostým, ale je mi to hrozně nepříjemné. Divačky si o mně musí myslet, že jsem úplná cuchta, než se vysvětlí, oč v ději jde," postěžovala si.
A jaký byl její vůbec nejnepříjemnější kostým? "Žádný. Hrála jsem ve dvou takových komediích, kde bylo součástí role, že jsem si všechno od pasu nahoru sundala. Kdybych se neschovala za tu scénu a situaci, tak bych to nedokázala. Snažila jsem se hrát tak, aby to vypadalo, že o tom, že jsem nahatá, ani moc nevím. Teď už mi snad nikdo nic takového nenabídne," vyprávěla.
"A co se týká materiálově nejnepříjemnějšího kostýmu, tak to byl igelit ve sci-fi komedii Romeo a Julie 2300 od Vladimíra Párala. Nejen že jsem se potila, ale měla jsem pocit, že se udusím. Koupala jsem se ve vlastním potu. No hnus," vzpomínala.
A my si zase vzpomněli, že onen kostým, kdy se svlékla do půl těla na jevišti, nebylo to nejodvážnější, jak ji mohli lidé vidět. Kdysi totiž nafotila i akty. "To je pravda. Bylo to po narození druhé dcery Julinky. Bylo mi asi třicet sedm. Bylo to nahatý, ale decentní. Byl to takový crazy nápad," ještě nyní se červenala Dolinová.
"Ale proč ne. Mně spíš potom vadilo, že se ty fotografie objevily na místech, kde jsem to vůbec nečekala. Kvůli takové zkušenosti už bych do toho tedy nešla. Bylo to nafocené pro určitý časopis a tam to mělo zůstat. A ne aby se to objevovalo v jiných časopisech a novinách. To už se mi nelíbilo," uzavřela.
