Článek
V těchto dnech uplynulo 25 let od úmrtí geniálního herce Petra Čepka (16. 9. 1940 – 20. 9. 1994). Ačkoli nepocházel z umělecké rodiny a ani nedostudoval DAMU, jeho výkony na jevišti a před kamerou byly naprosto strhující, vášnivé a výbušné.
I po bezmála 50 letech se divákům stále vybavují jeho uhrančivé oči černého myslivce z TV adaptace Babičky (1971) či postava pohledného důstojníka, který se v Herzově fenomenálním dramatu Petrolejové lampy (1971) mění vlivem syfilis v lidskou trosku.
Byl velmi zásadový
Čepek měl ale i komediální talent – vzpomeňte například, jak skvostně ztvárnil žárlivého kombajnéra Turka ve filmu Vesničko má středisková (1985). Charizmatický Čepek oplýval i vzácným charakterem. Byl náročný sám k sobě a věrný hodnotám, ve které věřil. Nedokázal jednat v rozporu s vlastním přesvědčením.
A to byl také důvod, proč na protest proti nespravedlivému vyloučení svého spolužáka Ladislava Mrkvičky (80) odešel těsně před absolutoriem z DAMU. Později také jako jeden z mála herců odmítl hrát v ideologickém seriálu 30 případů majora Zemana (1974). Z dnešního pohledu to možná působí jako banalita, ale tehdy šlo o postoj, před kterým je třeba smeknout.
Osudový Činoherák
Čepek sám sebe v jednom z rozhovorů popsal jako „plaché a absolutně neprůbojné dítě bez sebedůvěry“. Herectví ho sice lákalo už odmalička, ale popostrčit ho prý musela matka.
A udělala dobře. Jeho domovskou scénou se pak stal Činoherní klub, kde spolu s řadou dalších skvělých herců, mj. s Janem Kačerem (82), Josefem Abrhámem (79), Jiřím Hrzánem (†41), Jiřím Kodetem (†67), Pavlem Landovským (†78) či Ninou Divíškovou (83), vytvořil řadu legendárních inscenací, na které se dodnes vzpomíná.
V době největší slávy fungoval Činoherní klub jako jedna velká rodina a mnozí z herců v něm i přespávali. Tato svobodná a tvůrčí atmosféra vydržela jen tři roky. V roce 1968 přišla sovětská okupace a vzápětí normalizace, kdy „ideologicky nevyhovující“ divadlo začalo čelit problémům a mnohé výrazné osobnosti byly „odejity“.
Přesto se v okleštěném souboru Čepek snažil udržet jeho uměleckou úroveň i zachovat ducha přátelské solidarity, který na scéně vždycky panoval.
Do třetice všeho dobrého
V lásce moc štěstí neměl. Sice toužil po rodině a pevném vztahu na celý život, jenže mu to vyšlo až napotřetí. Zvláště těžce nesl rozpad druhého manželství, z něhož se narodila dcera Petra. Právě Petra mu pak schválila jeho třetí ženu Ivanu, kterou poznal až ve středním věku. Ta přivedla na svět jeho další dceru Kristýnu.
Životní rolí byl Faust
V roce 1992 u něj propukla rakovina plic. Tehdy zrovna točil film Jana Švankmajera Lekce Faust, v němž hrál hlavní roli. Jeho pověrčiví kolegové měli jasno – ďábel si přišel vybrat daň.
O Faustovi se totiž mezi nimi říká, že je to role, která se nemá přijímat, protože nosí problémy, nemoci a smrt a člověk se jejím prostřednictvím dává všanc. Jenže Čepek na pověry nevěřil, navíc mu bylo jistě jasno, že rakovina souvisí s jeho dlouholetým kouřením.
Dvojrole Fausta a Mefista ho zcela pohltila a právem za ni dostal sošku Českého lva – bohužel in memoriam. Nemoc ho totiž nijak nešetřila a těsně před smrtí prý vážil jen asi 30 kg.
