Článek
Uťápnutý Ludánek, který má rád fotbalovou Spartu, ale manželka Heduš pro to nemá pochopení, a na uzdě ho drží i jeho rázná matka. Režisér Jaroslav Papoušek (†66) hledal pro svůj film Ecce homo Homolka (1969) netradiční, méně známé tváře a František Husák (24. 5. 1936 - 8. 11. 1991), tehdy herec Činoherního klubu, byl nakonec ve své postavě tak přesný, že se mu filmový Homolka stal nadlouho vlastním stínem...
Slavný Činoherák
Na divadelním jevišti ztvárnil ale Husák mnohem širší spektrum rolí. Herec patřil k legendárnímu ročníku na DAMU, jehož studenti po škole odešli do ostravského Divadla Petra Bezruče, aby se pak po několika letech vrátili do Prahy a založili tu Činoherní klub – slavnou scénu plnou zvučných jmen jako Jiří Hrzán (†41), Pavel Landovský (†78), Petr Čepek (†54), Ladislav Mrkvička (†81) nebo Jiří Kodet (†67).
„Když ucítím, že je někde parta, která chce dělat, neváhám a musím být u toho,“ řekl Husák o svém působení v Činoherním klubu.
Nechtěl čelit smutnému konci
Nakonec z něj ale v polovině 70. let odešel a přesídlil do Českého Krumlova. Nechtěl totiž přihlížet nucenému rozpadu magického spojení mezi herci a jevištěm a hledištěm v Činoherním klubu. Chtěl hrát pro děti, protože měl rád jejich přirozené a spontánní reakce a nezáludnost. A právě v jižních Čechách se z něj stal i oceňovaný loutkoherec. Nakonec se ale vrátil do Prahy. V roce 1983 přijal angažmá v divadle Na zábradlí, kde působil až do své smrti.
Před kamerou válel
Po celou dobu také točil, a tak to, co nám dnes zbývá jako vzpomínka, jsou především jeho filmové postavy, ať už je to zmatený zřízenec Arnošt z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) nebo vesnický doktor v Sestřičkách (1983).
Hrával sice většinou vedlejší postavy, ale titulní role se dočkal také – ve smutné komedii Všichni musí být v pyžamu (1984) si zahrál kontrolora nemocných Řehoře Maršíčka. Poslední menší úlohu režiséra Husák ztvárnil v moderní pohádce O zapomenutém černokněžníkovi (1991).
Svou závislost tajil
Hercovým prokletím byl alkohol, který později kombinoval s prášky. Problémy s pitím měl už v Činoherním klubu. Jeho herecký kolega Pavel Landovský později vzpomínal, že se snažil svoji závislost tajit a láhev s vodkou si schovával na záchodě do splachovací nádržky. „Vždycky ji vytáhl a cvakl si,“ vyprávěl Landovský. Pití mohlo i za jeho několik nevydařených manželství. Když zkrachoval i jeho čtvrtý svazek, našel Husák útočiště u své matky.
Osm měsíců v kómatu
S alkoholem se herec potýkal prý už od mládí – sužovaly ho deprese, a když byl pod vlivem, cítil se lépe. Občas se mu podařilo nad závislostí alespoň dočasně vítězit, dokonce nastoupil na odvykací kúru, ale byl to marný boj. Pití nakonec stálo i za jeho smrtí.
Na konci února roku 1991 se večer v povzneseném stavu vracel z restaurace a na kluzkém povrchu pravděpodobně uklouzl a způsobil si zranění hlavy. Je ale také možné, že ho někdo udeřil. Přátelé ho našli a odvedli domů, ale další den už nebyl schopen s nikým komunikovat. Přivolaný lékař zjistil, že se jedná krvácení do mozku. Po osmi měsících v kómatu František Husák v listopadu 1991 zemřel. Je tomu právě 30 let...
