Článek
Na naší kulturní scéně se v průběhu času objevila celá řada velmi či méně dobrých komiků a bavičů. S mnohými z těch, kteří už nejsou mezi námi, ať už je to třeba Jiří Wimmer nebo Felix Holzmann, se občas setkáváme na TV obrazovkách i teď, ale na některé se zapomíná. Patří k nim i herec a originální komik Jaroslav Štercl (18. 11. 1919 – 4. 4. 1996), který ale o sobě hrdě prohlašoval, že je povoláním kabaretiér.
Pamětníci si ho jistě vybaví z mnoha zábavných televizních programů a také z filmů, ve kterých hrával sice menší, zato nezapomenutelné role. Například ve westernové parodii Limonádový Joe (1964) jsme ho viděli jako popleteného poštmistra. Bohužel se mu nepodařilo natočit žádný celovečerní film, který by mu zajistil uměleckou nesmrtelnost. Po svém náhlém odchodu tak Jaroslav Štercl neprávem upadl v zapomenutí.
Tramp z legendární Ztracenky
Diváky bavil nejen lidovým humorem, ale i písněmi s trampskou tematikou – však také řadu z nich složil. A jako tramp tělem a duší měl i chatu na slavné osadě Ztracenka, která byla kvůli hustým lesům a skalnatým břehům téměř nedostupná, ale bujel na ní čilý společenský život.
Jeho velkou vášní byly knihy Jacka Londona, a když se pak dostal do USA, nevynechal pochopitelně ani Aljašku. Na vlastní oči tak mohl konečně spatřit legendární Yukon, kde obdivoval stále ještě nedotčenou aljašskou přírodu. Láska k trampingu se pro něj stala inspirací i útěchou v letech, kdy nebyl z politických důvodů žádoucí.
Jeho doménou byl kabaret
Štercl, k jehož velkým devízám patřila okamžitá improvizace, nevázaná klauniáda, temperamentní mluva, mimické schopnosti a šibalské pohledy, byl především kabaretním komikem a osobitým autorem revuí. Ještě za druhé světové války založil v pražské Štěpánské ulici své Divadýlko na dlani.
Později vystupoval na řadě scén, například v kabaretech U Tomáše a U Fleků. Jejich prostředí měl rád proto, že v něm účinkující i publikum k sobě měli blízko a panoval v nich neformální styl a pohoda.
Od roku 1950 měl svou vlastní show ve slavné Alhambra revue. Po nějakém čase ale přišel zákaz, protože si ve svých scénkách nikdy nebral servítky a jeho narážky na nedostatky nové socialistické společnosti nebyly vládnoucí garnituře po chuti. V roce 1967 dostal nabídku souboru Laterny magiky, s níž se zúčastnil světové výstavy Expo 67 v Montrealu, a o rok později i zájezdu do Mexika, kde strávil tři měsíce.
Objížděl také estrády po celé republice a publikum ho milovalo. Na scéně velmi rád bezprostředně reagoval na události, které se právě udály doma i ve světě. Jeho humor ale odborná kritika nedocenila, protože se zaměřoval právě na „obyčejného“ diváka.
Publiku zasvětil celý život
Jaroslav Štercl vystupoval také v rozhlase a v televizi, a to nejen v estrádních programech. V roce 1967 překvapil svými rozsáhlými znalostmi v TV soutěži Souboj s pamětí. Byl totiž neobyčejně sečtělý a měl až encyklopedické vědomosti.
Po nástupu normalizace se ale kromě silvestrovských programů na obrazovkách příliš neobjevoval. I přes nepřízeň osudu se mu podařilo najít cestu k fanouškům - objížděl republiku jako jeden z účinkujících estrádního pořadu Abeceda humoru. A publikum bavil až do konce svých dnů.
