Článek
Politici rádi lákají voliče, slibují možné i nemožné, aby se ve výsledku přišlo na to, že šlo jen o fintu, jak se dostat do Poslanecké sněmovny. Tomio Okamura je toho zářným příkladem. Naneštěstí pro něj se „odkopal“ ještě mnohem dřív než po volbách.
V nedělní Partii Terezie Tománkové šéf SPD potvrdil, že jeho strana prosazuje referendum o vystoupení z NATO. A má k tomu spoustu důvodů. Ty sice nespecifikoval, ale oháněl se neutralitou Rakouska.
Následně na dotaz Jana Skopečka uznal, že Česko nemá aktuálně jinou alternativu než setrvat, sám by váhal, jestli k referendu vůbec jít. „Kdyby bylo referendum, byl bych pro neutralitu jako Rakousko, ale váhal bych, jestli bych k němu vůbec šel,“ rozštípl to Okamura.
Touto svéráznou odpovědí obsáhl vše, co jeho strana nabízí. Velmi velká gesta, plamenné projevy, agresivní billboardovou kampaň, ale když přijde na lámání chleba, skutek utek’, jak se lidově říká. Protože žádná řešení a fungující alternativy nenabízí.
Těžko říct, jestli to ovlivní jeho příznivce, ty skalní asi těžko. Ty méně rozhodnuté by to však mohlo odradit. Jisté je, že touto etudou své karty odkryl velmi slušně, a je víc než jasné, že další budou následovat. Že se neudrží ani příště.
