Článek
Román Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera (1876) se dočkal řady adaptací. Inspiroval i zdařilý rodinný film Páni kluci, který v roce 1975 natočila Věra Plívová-Šimková (89). Tato režisérka je podepsána pod řadou nezapomenutelných dětských snímků, mj. Lišáci, Myšáci a Šibeničák (1970), Přijela k nám pouť (1974) či Jak se točí Rozmarýny (1978). Páni kluci však patří k tomu nejlepšímu, co z její autorské dílny vyšlo.
Režisérka převedla dobové americké reálie do českého prostředí. V jejím příběhu se přeneseme do idylického městečka Levín roku 1900, kde trojice kamarádů – Tomáš, Jožka a Hubert – prožívá nejrůznější dobrodružství.
Hlavní dětské představitele, vesměs s minimálními či žádnými hereckými zkušenostmi (s výjimkou Magdaleny Reifové, 59), skvěle doplnili známí herci, kteří typově přesně zapadli do svých postav: Iva Janžurová (82; Tomášova teta Apolena), Karel Augusta (†62; přednosta stanice), Josef Somr (†88; učitel Lopata), Petr Nárožný (85; řídící Pajprle), Zdena Hadrbolcová (86; Jožkova matka) či Jiří Lábus (73; brusič nožů).
Hrály si děti, hráli si herci
Velkou devízou příběhu je skloubení nenuceného, přímočarého projevu dětských představitelů s komediální nadsázkou profesionálních herců.
„Dětem, které stojí poprvé před kamerou, připadá úplně samozřejmé, když v jedné scéně vedle sebe mají svého stejně nezkušeného kamaráda a hned v následující vynikajícího herce. Vždy totiž běží o hru, děti si rády hrají a dobří herci taky. V tomto filmu je podíl dětí a dospělých zhruba jedna ku jedné, a že zkušený herec zintenzivňuje projev nezkušeného dítěte, je jisté,“ řekla později režisérka.
Zakázaný scenárista
Jako scenárista je pod filmem sice podepsán herec a režisér Vít Olmer (81), který však svým jménem kryl zakázaného Jana Procházku (†42). Ten upadl v nemilost komunistického režimu kvůli svému scénáři podle vlastní knihy Ucho. Musel pak tvořit v utajení, a proto není uveden ani v titulcích dalších filmů, na nichž se scenáristicky podílel: Na kometě (1970) a Už zase skáču přes kaluže (1971).
Všichni jsou si rovni
Se snímkem je neodmyslitelně spjata klučičí „hymna“ Nestůj a pojď. S nabídkou filmové hudby oslovila režisérka původně skladatele Zdeňka Lišku (†61), který byl ale tehdy dost vytížený, a doporučil jí místo sebe kolegu Petra Hapku (†70).
V textu byl původně verš „My jsme ti tři, jak se patří, výkvět a smetánka“. Na zásah obávaného barrandovského cenzora Ludvíka Tomana musel autor textu Zdeněk Rytíř †69) vymyslet nové spojení: „My jsme ti tři, jak se patří, nápadů studánka“, protože v socialismu „žádný výkvět a smetánka není“ – všechny děti jsou si přece rovny!
Natáčelo se v historickém centru Litoměřic, na malebném nádraží v Levíně (vlaková trať byla tři roky po natáčení zrušena), na hradě Rýzmburk v Oseku u Duchcova, který je dnes chátrající zříceninou, a na dalších místech. Představitel Tomáše Michael Dymek (61) dostal za svou roli honorář ve výši 6 tisíc korun, za který koupil sobě a svému bratrovi jízdní kola a matce elektrický motor do šicího stroje.
