Článek
Šibalský výraz, rty do srdíčka, úsměv diblíka – to vše bylo typické pro předválečnou komediální hvězdu Věru Ferbasovou (†62), které se také přezdívalo „klaun v sukni“. Okatá slečna nebyla klasickou kráskou s dechberoucím sex-appealem. Na to, aby se z ní stala filmová femme fatale a svůdnice, neměla.
A protože si toho byla vědoma, okamžitě jí bylo jasno, kde je její herecké místo. Pozorně sledovala své kolegy, vyhlášené komiky Vlastu Buriana (†70) a Jaroslava Marvana (†72), a snažila se od nich odkoukat, v čem spočívá umění bavit diváky. Byla dobrou žákyní, a nakonec se její parketou staly komické naivky.
Bez skandálů a aférek
V dobách největší slávy hrála Ferbasová i titulní role až v osmi filmech ročně. Byla stejně slavná a obletovaná jako její největší konkurentky Lída Baarová (†86), Adina Mandlová (†81), Nataša Gollová (†76) i Hana Vítová (†73), ale na rozdíl od nich vedla poklidný život a nekolovaly o ní žádné pikantní historky.
Ostatně, v roce 1941 se provdala za architekta Josefa Pálku, se kterým žila bez jakýchkoli skandálů a „bokovek“ až do jeho smrti.
Hodili ji do vody a „plav!“
Ferbasová ale herečkou původně být neměla. Vystudovala obchodní školu a nastoupila do administrativy v Divadle Vlasty Buriana. Jenže pan šéf si ji jednoho dne povolal na scénu, aby zaskočila za legendární komičku Anny Ondrákovou (†84).
To, že mladičká sekretářka nemá žádnou hereckou průpravu, mu nevadilo – sám se celý život řídil heslem, že kumšt v člověku buď je, nebo není a žádná škola ho do nikoho nenaleje. A tam, kde je talent, je lepší být hozený přímo do hluboké vody. Ferbasová se tak učila plavat přímo před diváky. Zpočátku byla vyděšená a zkazila, na co sáhla. Publikum to ale považovalo za záměr a válelo se u toho smíchy.
S Burianem pak sklidila ohromný potlesk a král komiků byl v sedmém nebi. Přesně o tohle mu totiž šlo – bavit diváky a rozesmát je až k slzám.
Podobný ztřeštěný projev pak Ferbasová předváděla i ve filmu. Její kariéra předčasně pohasla s příchodem války. Herečka nehodlala spolupracovat s německým vedením a v roce 1942 se vymluvila, že se bude věnovat rodinnému životu. Posledním snímkem, ve kterém ji protektorátní diváci viděli, tak byla komedie Zlaté dno. Věra si v ní shodou náhod zahrála se svým prvním divadelním šéfem Vlastou Burianem.
Nejdřív ji obrali komunisté a pak šmejdi
Její pevný postoj vůči nacistům jí ale po válce nebyl nic platný. Na svou někdejší úspěšnou kariéru už nenavázala. Naopak, komunisté jí všechno sebrali a jejího manžela zavřeli na čtyři roky do vězení. Lidé s majetkem to tady po roce 1948 neměli vůbec jednoduché. Teprve v polovině 50. let se manželům začalo znovu dařit. Většinu života pak strávili ve vile v Ládví. Ferbasová se starala o domácnost, ráda vařila a pekla a nijak ji netrápilo, že se na její prvorepublikovou slávu pozapomnělo. O hereckou kariéru jí nikdy nešlo.
Čas od času dostala nějakou menší roli ve filmu či v televizi. Naposledy jsme ji mohli vidět jako potrhlou tetičku Františka Koudelky (Luděk Sobota, 80) v nestárnoucí komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Po smrti manžela to šlo s někdejší slavnou hvězdou z kopce. Naletěla šmejdům, kteří ji postupně připravili o veškerý majetek a cennosti, a nakonec i o dům. Dožívala v osamění v garsonce v pražském paneláku, kde také v tichosti zemřela. Sousedé našli její tělo až po několika dnech.
