Článek
Česká národní záliba v pohádkách je pozoruhodná. Každé Vánoce chrlí televizní kanály jeden pohádkový příběh za druhým. A zatímco novinky se – až na pár světlých výjimek – často setkávají s kritikou, na starou dobrou klasiku nedáme dopustit. K nejoblíbenějším pohádkám patří dlouhodobě Pyšná princezna (1952), Byl jednou jeden král (1954), Šíleně smutná princezna (1968) či Honza málem králem (1977), které všechny natočil režisér Bořivoj Zeman (6. 3. 1912 – 23. 12. 1991).
Pohádky se rodily v bolestech
Klasik žánru, od jehož narození uplyne v těchto dnech 110 let, se mohl pyšnit i tím, že všechny jeho pohádky se ve své době staly kasovními trháky. A dlužno dodat, že rekordy ve sledovanosti lámou na TV obrazovkách dodnes.
Pohádkový žánr se přitom na plátna našich kin prodíral delší čas a značně svízelně. Za první republiky bylo dětské publikum stranou zájmu tvůrců a dětský film přišel až se zestátněnou kinematografií. Jenže v 50. letech, kdy se feudálové a šlechtici ocitli v nemilosti, to zrovna pohádky neměly moc jednoduché.
Jak prosadit monarchu
I Pyšná princezna měla namále, protože postava hodného monarchy Miroslava se nikomu nehodila do krámu. Na toto téma proběhla dokonce i parlamentní debata. Souhlas s natáčením dostal Zeman až ve chvíli, kdy scenárista Oldřich Kautský dostal spásný nápad s královou zálibou v zahradničení.
Režisérovi se pak podařilo vytvořit nadčasovou podívanou, podpořenou výbornými výkony Aleny Vránové (89) a Vladimíra Ráže (†77) v hlavních rolích. Diváci byli nadšení – Pyšná princezna se stala divácky nejúspěšnějším čs. filmem všech dob, kterou v kinech zhlédlo osm milionů lidí, což je dodnes nepřekonaný rekord. V plánu bylo i pokračování, v němž se dcera Miroslava a Krasomily zakoukala do skutečného zahradníka, ale k jeho realizaci už nedošlo.
Stará dobrá klasika…
Zeman, který se díky Pyšné princezně stal zakladatelem tradice žánru české filmové pohádky, přivedl na svět i další úspěšné příběhy. Při natáčení pohádky Byl jednou jeden král se před kamerou sešli poprvé a naposledy kamerou Jan Werich (†75) a Vlasta Burian (†70).
Pyšnou princeznu sice nepřekonala, ale i tak slavila úspěch. V roce 1968 Zeman natočil muzikálově laděnou pohádku Šíleně smutná princezna, ve které využil tehdejší mimořádné popularity zpěváků Heleny Vondráčkové (74) a Václava Neckáře (78). A protože se po roce 1968 nezařadil do normalizační garnitury, natočil pak už jen dva filmy: Ženy v ofsajdu (1971) a pohádku Honza málem králem, se kterou se opět vrátil ke svému osvědčenému žánru.
Dobrý psycholog a pozorovatel
Bořivoj Zeman byl původním povoláním úředníkem, který si pro sebe psal scénáře krátkých filmů. V roce 1936 se úspěšně zúčastnil scenáristické soutěže a poté začal pracovat jako scenárista ve filmových ateliérech v Hostivaři. Koncem 30. let přešel do Zlína, kde působil jako autor komentářů a scénářů reklamních a instruktážních filmů. Jako režisér debutoval v roce 1946 psychologickým dramatem s kriminální zápletkou Mrtvý mezi živými s Karlem Högerem (†67) v hlavní roli.
Kromě pohádek slavil velký úspěch se svými komediemi Dovolená s Andělem (1952), Anděl na horách (1955) či Fantom Morrisvillu (1966). Bořivoje Zemana měli herci rádi. Prý nikdy nezvyšoval hlas, byl dobrý psycholog a pozorovatel, kterému se dařilo vystihnout, co lidi zajímá. Ve volném čase ho bavil fotbal, rád si zašel na pivo a poslouchal příběhy jiných. Zeman byl otcem dvou dcer, Ivy a Zuzany.
